Laurent's House

*Po celý ten čas ako bola Maddie v LA bolo jasné, že jej rodina chýba, čo bolo aj na nej vidno. Najväčšie plus bolo, že mala pri sebe Troyea on jej to aspoň nejak vyhradzoval. Trávila s ním vlaste každú voľnú chvíľu čo mala. Nevadilo jej ani to keď jej povedal, že je gay. Nevadilo jej to ani u brata, nemalo jej to prečo vadiť u neho, okrem toho bolo predsa jedno o koho má ten človek záujem, hlavné bolo aký bol. A Troye bol podľa nej ten najlepší človek akého stretla. Ak teda nerátame jej rodinu, to je jasné. No keď sa dozvedela, že sa jej rodina sťahuje, mala asi druhé Vianoce. Keď prišli, Connora skoro celý deň nepustila ako ho stále objímala. Po pár dňoch si vlastne zvykla no stále ju tešilo keď ich videla každý deň. No po celý čas premýšľala, že by jej najlepšieho priateľa a najlepšieho brata mohla zoznámiť. Mala trochu pochybnosti či si budú rozumieť ale Connor a ona sú podobní. Veselí a priateľskí. A keď si Troye zvykol na ňu, zvykne si aj na neho. Možno. Možno už niekoho ako je ona nezvládne. No aj tak, keď Troyea uvidela na facebooku online, rozhodla sa mu napísať. Popritom ako čakala na jeho odpovede, dokončovala svoju ďalšiu kresbu. Pred sebou mala rovnako foťák, ktorý patril jej. Nebola dobrá fotografka ako Connor ale na takéto veci jej to stačilo. Vždy si odfotila čo chcela nakresliť čo aj urobila. Ona bola skôr na kreslenie, Connor na fotografovanie. Veď kto jej asi fotil väčšinu fotiek, ktoré si dávala na sociálne siete? No keď dostala od Troyea odpoveď, že príde, všetko išlo bokom.* “Hej, braček príde návšteva!“*Zvolá, na čo sa rovno postaví. Vlasy si zviaže do jednoduchého copu, pričom vyjde z izby.* “Príde Troye len tak mimochodom. Takže chcem aby si urobil dobrý dojem, jasné? Dobre je pravda, že ten urobíš stále ale predsa.“ *Usmeje sa. Po pravde ani nevie kde Connor je, no vie, že v dome je. Možno v izbe alebo obývačke. No nejde za ním, je si istá, že to počul. Keď Maddie chce, je ju počuť aj na celý dom a verte mi to počuť naozaj nechcete.*

*Je pravda, že najprv na tom bola ako Connor. Na Paríž si zvykla a keď si v tej dobe len predstavila, že by mala bývať niekde inde, nevedela si to predstaviť. No ako dosiahla určitého veku, Amerika jej nakoniec ako zlý nápad neprišiel. Teraz keď si to niekedy spätne prehrá, je rada, že sa presťahovala. Jasné, chýbala jej rodina, hlavne Connor s ktorým si proste najviac rozumela. Nevedela ani prečo, keď mal ďalších troch bratov ale, že by si sťažovala? To vôbec. No aj keď jej Connor chýbal, spoznala Troyea. Možno v prvý deň neurobila veľký dojem, pretože rozprávala a rozprávala. No ani si nepamätá, že by jej nejak vynadal či jej povedal nech je ticho. Skôr ako keby ju len nevnímal. No nakoniec to proste nejak prišlo a spriatelili sa a odvtedy sú najlepší priatelia, aj keď sú viac než rozdielni. Hlavný rozdiel u nich uvidíte keď sa na nich pozriete. Aspoň o dve hlavy od nej vyšší. No taký vysoký je aj Connor, preto keď si predstaví, že raz budú stáť všetci traja pri sebe, bude to dosť vtipné. Vždy keď si spomenula alebo si pripomenula to, že obaja sú gayovia, musela sa usmiať nad tým. To, že je jej brat gay je v pohode ale, že ešte stretla niekoho kto je tiež gay, jej niekedy prišlo zábavné. Ale brala to v pohode, sú to normálni ľudia. Keď sa jej rodina sem prisťahovala, netrvalo dlho a Connora zobrala hneď na prehliadku mesta. Ukázala mu vlastne všetko čo sa tam nachádzalo. Dokonca si väčšinu vecí aj fotil a ona mala aspoň čo kresliť. A to, že sa k nej presťahoval bolo o to lepšie. Trávili spolu čas ako to len išlo. Ale jasné, že na Troyea nezabudla, na neho by ani nikdy zabudnúť nemohla. Preto je rada, že súhlasil, že príde. Ako to bolo dohodnuté, zamierila rovno za Connorom. Objaví sa v chodbe, než vojde do obývačky a prejde ku nemu. Postaví sa za gauč, pričom ruky obmotá okolo krku Connora čím ho vlastne objíme. Pobozká ho na tvár a usmeje sa.* “Troye nie je anglická kráľovná, Connor. Kľudne si nechaj toto. Vyzeráš dobre.“  *Pohladí ho po vlasoch a mierne mu ich upraví. Netrvalo to ale veľmi dlho, keď začula na dverách klopanie.* “Je tu!“ *Usmeje sa a Connora už pustí. Zamieri rovno ku dverám, ktoré aj otvorí, pričom sa na Troyea široko usmeje.* “Ahoj.“ *Spraví pár krokov ku nemu a objíme ho, čo vlastne robí stále keď ho stretne. No keďže je o dosť menšia, vždy to skončí tak, že mu dokáže dať ruky okolo pása, aby ho objala okolo krku, by musela stáť asi na stoličke. No neobjíma ho dlho a pustí ho, no na nič viac nečaká, vezme ho za ruku a zatiahne ho dnu.* “Connor, poď sem.“ *Pozrie sa ku obývačke, než zase stočí pohľad na jej najlepšieho priateľa.* “Naozaj ďakujem, že si prišiel, Troye. Vážim si to.“ *Naozaj si to vážila, hlavne preto lebo aj keď mal niečo na práci, nechal to tak len aby sa prišiel zoznámiť s jej bratom. Vždy hovorila, že to je ten najlepší priateľ akého môže mať.*

*Troye měl rodinu jak v Americe, tak Africe a Austrálii a kdykoliv mu někdo začal chybět, prostě za ním doletěl a několik dní s ním pobyl. Nedělalo mu to problém, i když na to nevypadal, zvládl být i celkem spontánní. Samozřejmě ale, že nejradši byl v Americe, jelikož zde měl všechny své sourozence, které měl nadevše rád. S matkou už to bylo horší, nijak extra si s ní nerozuměl, ale jemu stačili sourozence, takže mu to bylo v podstatě jedno. Další osoba, kterou měl rád, byla Madie, ale nebylo tomu tak vždy. Když si k němu v prváku přisedla, byla hrozně moc otravná a stále něco mlela, no, to se nezměnilo, ale Troye si na to zvykl. Tehdá si kolikrát pokládal otázku, proč si sedla zrovna k němu a co udělal špatně, že jí zrovna schytal, proto ji ignoroval, ale byla vytrvalá, takže na ní přeci jen začal mluvit, zpočátku jen tak mručel nebo odpověděl jednoduchým ano či ne. Za několik měsíců už z nich byli nejlepší přátelé a Troye ani pomalu nestihl postřehnout, jak se to stalo. Troye měl už dnes něco na práci, ale když mu Madie napsala a poprosila ho, aby se stavil a seznámil ses Connorem, tak prostě plány zrušil. Ne jen proto, že by pro Madie udělal snad první poslední, ale taky proto, že byl na toho slavného Connora dost zvědavý. Samozřejmě, že o něm Madie mluvila a taky často, proto byl zvědavý a těšil se na setkání s ním. I když, jestli je tedy ukecaný jako Madie, tak to chudák Troye. Netrvalo dlouho a Madie mu otevřela dveře, snad jako by stála hned u nich, jak byla rychlá. Jakmile ho jeho malá kamarádka objala, tak ji samozřejmě náležitě objal zpět a letmo ji pohladil po vlasech jako vždy.* Ahoj, moc využíváš toho, že seš u mě přednější než nějaké povinnosti *pozdravil a rovnou pronesl i poznámku směřovanou na její touhu seznámit ho s bratrem. Než se naděje, už byl zatažen dovnitř a sotva stihl zavřít dveře.* Já vím, Madie, jsem skvělý. Tak ať to seznámení stojí za to *podíval se koutkem oka po ní a poté na místo, odkud by měl vyjít Connor. Zajímalo ho, jestli byl nervózní, jelikož u Troye by se nenašla ani špetka nervozity. Jakmile zahlédne zahlédne zelenookého chlapce, jak k nim jde, koutek mu cukne do náznaku úsměvu a stiskne mu zlehka ruku. Než stihne vůbec říct ahoj na jeho pozdrav, už povídá Connor dál, pozvedne nad tím obočí a čeká, až se dostane ke konci.* Tak konečně poznávám toho nejlepšího bratra, o kterém Madie pořád mluví. Jo, tak nějak už vím tvoje jméno a svoje taky, ale díky za připomenutí. Klid, Madie někdy dokáže mluvit ve francouzštině pěknou dobu, takže bon jour je ještě dobrý. *pokrčí zlehka rameny a podívá se po Mad, která vedle něj postává* Neříkala jsi mi, že je tvůj bratr až tak moc hezkej a roztomilej *řekne tlumeným hlasem, ale naschvál zároveň dostatečně nahlas, aby to Connor slyšel, poté k němu stočí zpět pohled* Nene, jen mluv, navíc, jestli jsi jen trochu jako Madie, tak ti to mlčení dlouho nevydrží.

*Toto dievča malo šťastie, keďže mala rodinu, ktorú milovala a ona aj ju a k tomu najlepšieho priateľa. Jasné, niekedy jej Troye liezol na nervy s tým aký bol sarkastický alebo nepríjemný no keď došlo na lámanie chleba, vždy jej pomohol a bol tu pre ňu. Sama vedela, že to lezenie na nervy majú vzájomné, pretože vedela, že niekedy rozprávala viac než by mala. Troye má ale pravdepodobne vytrvalosť zo železa pretože to zvláda. Hlavne to zvládal v prváku. Sama ani nevedela ako a odrazu boli najlepší priatelia. Možno za to mohla ona a proste ich za tých najlepších priateľov dala ale opovážil by sa teraz namietať. O tom, že s matkou si veľmi nerozumel vedela, preto sa ju nikdy ani nesnažila spomenúť. Celý čas ako chodí na túto školu, premýšľa čo by robila po škole. Je v tretiaku ale stále netuší. Najlepšie by bolo keby bola maliarkou no nevie či sa jej to podarí. Dúfa aspoň, že Connorovi sa sen splní. Keď zistí od Troyea, že všetko odloží a príde, bola naozaj natešená. Vlastne natešená bola stále, keď mal Troye prísť za ňou. Je pravda, že najprv Troyea a Connora zoznámiť nechcela, nakoniec to ale urobila. A preto teraz veľmi dúfa, že si rozumieť budú.* “Ale prosím ťa. Ty by si zapôsobil aj keby si sa nesnažil.“ *Usmeje sa na neho, predtým než prejde k dverám a otvorí ich, čím sa rovno aj vrhne na Troyea a spokojne ho objíme. Aj keď bol niekedy nepríjemný, vždy ho nakoniec rada videla a tešila sa na neho.* “Iba trošku.“ *Zasmeje sa a nevinne sa na neho pozrie. Pohľad ale potom presunie pred seba, či už Connor ide a znova na Troyea.* “Všetko čo spravím, poviem alebo zorganizujem vždy stojí za to.“ *Usmeje sa pobavene. Príde si teraz ako fanúšička na tenise, keďže každú chvíľu sa díva z jedného miesta na druhé a ani teraz to nie je iné, keď uvidí Connora, ktorý sa zastavil pri nich. Už otvárala ústa, že ich oficiálne pozdraví ale slova sa ujal Connor, na ktorom vidno, že je nervózny. Vlastne by to spoznala tak či tak, pretože ho veľmi dobre poznala. A hlavne, rozprával veľa keď bol nervózny a to sa práve stalo. Musí sa nad tým pobavene usmiať. Vždy jej prišiel rozkošný, keď bol tak nervózny.* “Nechcem tu vidieť žiadne flirtovanie, je ti to jasné?“ *Venuje pohľad Troyeovi, na tvári má ale stále úsmev. Sama nevie či to myslela vážne aj keď pravdepodobne áno. Aj keď kto vie.* “Ver mi, Connor je úplne ako ja. Takže očakávaj, že sa tu k slovu proste nedostaneš.“ *Potľapká ho po rameni, pričom obom venuje bozk na líce a zamieri do obývačky. Dúfa, že pôjdu za ňou a nebudú tam len tak stáť. Zamyslene sa pozrie na nich, pohľad jej ale nakoniec prejde na kuchyňu.* “Nemám prichystať niečo na jedenie? Jedol si Troye? A čo ty Connor? Nie si hladný?“ *Ale nečaká ani na odpoveď a do kuchyne si to rovno zamieri.*

  *Connor byl ze všech těch náhlých změn poněkud nesvůj, ale na druhou stranu byly to jen samé dobré změny, a tak by nejradši stále jen skákal radostí. Connor měl dobré kamarády, spoustu kamarádů, ale nikdy neměl takové přátelství jaké měli Troye s Madie. Už si dokonce stihl najít i nějaké ty kamarády tady, ale nikdy to nebylo něco takového jako měla Madie s Troyem. Občas ho to i trochu mrzelo, protože měl pocit, že když se bude se vším svěřovat Troyeovi, jemu už se pak chtít svěřovat nebude, ale zase chtěl všechno pro její dobro a byl hlavně rád, že když tu byla sama poté, co přijela z Francie Troye tu pro ní byl. Už jen právě kvůli tomu ho měl rád dříve, než ho vůbec potkal. Nyní ho však měl potkat opravdu, jakože vážně. No z toho byl dost nervózní, protože to byl Troye... TEN TROYE. Nejlepší kamarád jeho sestry, kterého měla opravdu velmi ráda a on to věděl. Connor věděl, jak moc Madie miluje kreslení, proto po ní vždy chtěl, aby mu k narozeninám jen něco nakreslila a podobně, navíc jí stále domlouval, ať jde na nějakou uměleckou vysokou školu, že přece záleží na tom, aby člověk dělal práci, kterou dělat chce a která ho baví, než aby seděl celý den v kanceláři a vyčítal si, že nešel za svým snem. To Connor rozhodně neměl v plánu, nejradši by už teď šel na vysokou školu zaměřenou na fotografování a podobné věci, jenže byl teprve v prváku, což znamenalo, že měl času opravdu hodně, i když jemu se zdálo, jako by byl na střední už celou věčnost. Štěstí, že se seznámil s Bethany, která s ním chodila do třídy a byla to skvělá dívka, kterou by si mohl každý přát za kamarádku. Na slova své sestry už neodpoví, jen se usměje a zakryje si obličej rukama, jako to dělá vždycky, když je nervózní, nebo se červená. Connor nejdřív jen mlčel a sledoval je, vypadali v přítomnosti toho druhého opravdu spokojeně, nad čímž se musel usmát. Mohlo ho napadnout, že je Madie představí, jenže to by to nebyl Connor, aby hned nezačal blábolit to první, co ho napadlo. Když se Troye zmíní, že je Connor hezký a roztomilý, opět neudělá nic jiného, než se začervená, načež si skousne spodní ret, aby zabránil úsměvu. Na jednu stranu miloval komplimenty, a bylo hezké, když o něm člověk řekl něco pěkného, ale na druhou stranu nikdy nevěděl, jak na to má reagovat, byl z toho vždy nesvůj, když mu někdo něco takového řekl. Ještě když to řekl někdo tak hezký jako Troye. Měl co dělat, aby se z toho nesesypal. Chtěl odpovědět, ale Madie to stihla dřív než on, a tak se jen usmál.* Nemluvím tolik jako ty. *Odporoval s úsměvem.* Ani ne, dí- *jenže to už si to Madie míří do kuchyně, a tak se jen zasměje a zamíří do obýváku, kde si sedne na gauč.* Takže Troyi. *Osloví ho, přičemž k němu stojí své zelené oči.* Co mi o sobě řekneš? *Věnuje mu jeden ze svých nevinných úsměvů a prohrábne si vlasy. Troye naštěstí vypadal jako milý kluk, ale bylo jasné, že by se Madie nekamarádila s žádným idiotem, nemluvě o tom, že byl vážně hodně hezký, přesně Connorův typ, za což se musel v duchu praštit, jak na něco takového může v tuto chvíli myslet.*