Beer's House

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Beer's House

Příspěvek pro Admin za Tue Feb 07, 2017 3:32 pm


Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 88
Join date : 06. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi http://callifornia--rpg.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Re: Beer's House

Příspěvek pro Jack Newton za Tue Mar 14, 2017 5:30 pm

*Poslední dobou se Jack neměl příliš dobře. Od té doby, co políbil Madison to šlo vše jen z kopce. Kdyby věděl, že tím všechno tak moc zničí, vrátil by čas a raději by se do konce života trápil neopětovanou láskou. Byl to asi první špatný krok, který Jack ve svém životě udělal, a tak upřímně netušil, jak by se s tím měl vypořádat. Z posledního setkání s Madison si toho příliš nepamatoval. Sem tam si vzpomněl na nějakou větu, co mu řekla, ale nedokázal si to příliš spojit. Překvapivě si pamatoval i na pusu, jenž mu věnovala. Jen netušil zda to byl ten polibek na uklidnění, nebo zda to myslela opravdu vážně, stejně jako on. A jestli mu to řekla, to už si nepamatoval. I jeho rodiče, kteří i přes to, že s ním příliš času netrávili, si všimli, že je něco špatně. A právě kvůli tomu se dohodli s rodiči Madison, se kterými byli dobří přátelé, že společně povečeří. Jack se jim to nejdříve snažil vymluvit, ale když po něm chtěli dostačující důvod, nemohl nic říct. Nemohl jim říct, co se doopravdy stalo. A tak nakonec souhlasil. Neměl v podstatě jinou možnost. Jack se tu večeři snažil nebrat vážně, ale když mu jeho matka řekla, aby si vzal košili, začalo to být trochu podezřelé. A tak Jack nakonec skončil oblečený v černých upnutých džínech, bílé košili a černém saku. Evidentně to nebyla zase tak neformální večeře, jak jeho matka tvrdila. Jack od toho večírku s Madison příliš nemluvil. Občas se pozdravili na chodbě, ale oba se tomu druhému tak nějak vyhýbali, a tak se příliš nepotkávali, i přesto, že bydleli hned naproti sobě. Nyní však neměl na vybranou, musel tam jít, když bylo vlastně všechno kvůli němu. Jack nikdy předtím když šel za Madison nebyl nervózní, dnes tomu však bylo jinak. Byl velice nervózní. Madison to ohromě slušelo, ostatně jako vždy, díky čemuž bylo ještě těžší od ní odtrhnout pohled. Většinu času byl Jack při večeři zticha a civěl do svého talíře, pokud ho někdo z přítomných neoslovil, a pokud se tak stalo, odpověděl jen krátkou větou, aby se vyhnul větší konverzaci. Dalo by se říci, že byl celou večeři tak nějak mimo, stále jen přemýšlel nad různými možnostmi, jak situaci zlepšit, nebo jak Madison vymazat paměť. Bohužel, i přes to jak byl chytrý ho nic vhodného nenapadlo. KDyž už dojedli i dezert Madisonina mamka navrhla, ať jsou do pokoje k Madison. Jack odporoval, že to není nutné, stejně tak Madison, ale nakonec tam stejně tak jako tak skončili. Jack to tam znal moc dobře, byl v jejím pokoji nejméně milionkrát a za těch pár dní se nic nezměnilo. Vešel až po Madison a zavřel za sebou dveře. Přešel až k oknu, ze kterého se podíval ven, než se otočil zpět na ní. Polkl a už otvíral pusu s tím, že něco řekne, avšak nakonec nevydal ani hlásku. Byl to pocit, jako by ztratil hlas, ať se snažil, jak se snažil nevyšlo z něj ani slovo. Když však na chvíli zavřel oči a prohrábl si vlasy, uklidnil se a konečně promluvil.* Omlouvám se.
avatar
Jack Newton

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 14. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Beer's House

Příspěvek pro Madison Corinna Beer za Sun Apr 02, 2017 2:15 am

*Od té doby, co se s Jackem nevídala jako dřív, jí v podstatě nic nebavilo a necítila se snad ani jednu vteřinu dne dobře. Snad nespočetněkrát chtěla jít a zaklepat na protější dům a promluvit si s Jackem, vše si vyjasnit a pak s ním mluvit klidně až do smrti. To by jí bohatě stačilo, jeho slova, úsměv a objetí. Od onoho plesu ji snad nejvíce vrtalo hlavou to, zda si Jack pamatuje, co mu řekla a jestli si hlavně pamatuje, že ho políbila. Zeptala by se ho, ale vždy si to vymluvila tím, že ji to určitě zase až tolik nezajímá a proto radši nikam nepůjde. Rodiče Madison si všimli snad okamžitě toho, že se Mad chová podle nich nějak divně a tráví moc času ve svém pokoji. Takovou věc řešila převážně její matka, která se snad stokrát za den zeptala, co se děje a jestli je něco špatně mezi jí a Jackem. Kéž by jenom špatně, tohle, co se mezi nimi dělo, brala Mad přímo jako katastrofu, kterou i přes to nechtěla s nikým probírat a tak většinou matku jen odbyla mlčením, pokrčením ramen, nebo když se cítila, tak přešla na jiné téma. Jenže dle všeho její matka není tak hloupá a věci jí dojdou, když vidí, že Madison už několik dní netrávila čas a Jackem a tak vymyslela společně s jeho matkou společnou večeři. Když se o tom Madison dozvěděla, doufala, že je to jen špatný vtip a nic takového se nekoná. Bohužel, matka ji brzy přesvědčila o tom, že ta večeře se koná, musí se hezky obléct a neodcházet od stolu po pěti vteřinách. Madison tedy dle všeho neměla na výběr, musela si vzít něco jiného než tepláky a vytahané triko, nechápala, proč z toho matka dělala takovou vědu a hlavně byla nervózní z toho, že bude s Jackem v jedné místnosti déle, než takové ty dvě vteřiny, když se potkali na školní chodbě a sem tam se pozdravili. Převlékla se tedy do černé sukně a bílého tílka. Původně nechtěla s vlasy nic dělat, ale nakonec si udělala aspoň nějaké vlnky. Dobrou půl hodinku před večeří ještě přešlapovala v pokoji z místa na místo a sledovala hodiny, sem tam se podívala z okna, jestli už Jack s jeho rodiči nejde. Samozřejmě, že nechtěla jít otevírat, ale matka jí dala jasně najevo, že musí a ať neodmlouvá. Takže první, co viděla, bylo, jak to Jackovi slušelo, pokusila se alespoň o úsměv a pozdravila se s jeho rodiči. Při večeři se moc do hovorů nehrnula, a když ji byla položena otázka, jen pokrčila rameny, jakože to není důležité nebo neví. Samozřejmě, že po očku stále sledovala Jacka, nedalo jí to. Snažila se rozpoznat, na co myslí, ale neměla ani ponětí, co by se mu tak mohlo honit v hlavě. Sem tam vždy uhádla, ale dnes neměla ani ponětí. Jakmile padl návrh, ať jdou k ní do pokoje, přidala se k Jackovi s tím, že to není nutné a klidně zůstanou u stolu. Bohužel, to se jim jaksi nevydařilo a po chvíli už byli v jejím pokoji. Jestli doteď byla nervózní, tak teď to překročila tak o tisíc procent. Zůstala stát mlčky u dveří a založila ruce na hrudníku, jelikož nevěděla, co s nimi. Semkla rty k sobě a pohled měla spíše sklopený k zemi, než aby se dívala na Jacka. Ani jeden se neměl k tomu promluvit a nakonec na něj přeci jenom Madison pohled pozvedla. Jakmile promluvil, Mad stále mlčela, nevěděla, co mu na to říct, tak ho jen chvíli pozorovala, než k němu nakonec udělala několik kroků* Nemáš se za co omlouvat, Jacku. To já bych měla a taky, že mě to mrzí. Vůbec se mi ty dny bez tebe nelíbí a chci, abys byl součástí mého života a ne jen tichý nucený pozdrav ve škole. Omlouvám se. 
avatar
Madison Corinna Beer

Poèet pøíspìvkù : 1
Join date : 12. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Beer's House

Příspěvek pro Jack Newton za Wed May 10, 2017 6:50 pm

*Jack netušil, jak se má chovat, moc si toho z plesu nepamatoval a nebyl zvyklý na to, že by byl opilý, tedy už byl opilý, to ano, ale ne v takovéto náladě, pravděpodobně protože takovou náladu měl jen hodně málo kdy. Jackovi Madison hodně chyběla, nikdy bez ní takhle dlouho nebyl, bylo to zvláštní, uvědomil si, že bez ní je na tom dost špatně, jelikož všechno vždy sdílí s ní, najedou jako kdyby tři čtvrtina jeho života jen tak zmizela. Stále mu v hlavě vrtala ta pusa, udělala to Madison z lítosti nebo k tomu měla jiný důvod? Těžko říct, Jack to netušil, a to ho dovádělo k šílenství, protože vždy potřeboval na vše odpovědi. I Jackova mamka si všimla, že něco není zcela v pořádku. Jack nezářil tak jako vždycky, navíc u nich Madison už delší chvilku nebyla, nemluvě o tom, že o ní vůbec nemluvil. Když se ho však zeptala, Jack se vymluvil s tím, že má moc věci do školy nebo že pospíchá pryč. Jack netušil, zda by měl svojí matce za tuto večeři děkovat nebo jí proklínat, přemýšlel, jestli je vůbec plus, že se jejich rodiče tak přátelí nebo zda by to bylo lepší, kdyby se snad radši neznali. Bylo těžké nemyslet na Madison, když měl o pokoji rámečcích jejích fotky, navíc při každé věci, kterou udělal mu jí něco připomnělo. Bylo skoro až k smíchu, jak jedna blbá situace může způsobit takový zvrat. Kdyby Jack neudělal to, co udělal, teď by pravděpodobně seděli z jednoho u nich doma a dělali bůh ví jaké kraviny. Nyní byli oba nervózní z toho, toho druhého vidět, přitom ještě nedávno by je nervozita v blízkosti toho druhého ani nenapadla. I Jack byl hotový mnohem dříve, než měl být. Snažil se rozptýlit ještě nějakým učením, ale nedokázal se na nic soustředit déle než pět sekund. Jack se chtěl pohledu na Madison vyhnout co nejdéle to šlo, ale vzhledem k tomu, že přišla otevřít, moc se mu to nepovedlo. Byla oblečená poměrně jako vždycky, i přes to mu však připadala milionkrát hezčí, než když jí viděl naposled. Mohl jí vídat každý den celý život a stejně mu stále připadalo, že je ze dne na den krásnější. Samozřejmě tedy pozdravil a věnoval Madison menší úsměv. Jack byl celou večeři poměrně mimo, většinu času jen koukal do talíře, jako kdyby snad jeho jídlo byla ta nejzajímavější věc na světě, kterou kdy viděl. Přemýšlel nad tím, jak by to všechno mohl s Madison urovnat, ale stále ho nic nenapadalo, v podstatě se neměl za co omlouvat, nemohl přece za to, co k ní cítil a jestli by to někomu připadalo jako hřích bylo by mu to jedno, stejně by své city nezměnil. Jack by zase rád věděl, na co myslela Madison, bohužel měl pocit, jako kdyby za ty poslední dny zapomněl úplně všechno, co o ní věděl, zdálo se mu to totiž jako věčnost, co se naposledy bavili. Poté, co promluvil, bylo v pokoji chvíli ticho a Jack už se začínal bát, že ho bude Madison prostě ignorovat, to už však šla k němu a odpovídala. Zakroutil hlavou v nesouhlas.* Není to tvoje vina, neměl jsem to dělat. A taky jsem se neměl opít, nevím, co to do mě vjelo, nikdy tak nepiju, ale to ty víš. A moc si nepamatuju, cos mi tam říkala, tak jsem měl strach, že to byla třeba pusa na rozloučenou, protože to bych vážně nechtěl. *Měl toho tolik na srdci, že nevěděl, kde začít, ale nakonec se to z něj začalo sypat samo, slovo za slovem, prostě říkal, co ho napadlo a ani nad tím příliš nepřemýšlel, což se u Jacka nevidělo, vždy nejdříve přemýšlel, než mluvil.*
avatar
Jack Newton

Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 14. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Beer's House

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru