Učebna - 4.ročník

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Učebna - 4.ročník

Příspěvek pro Admin za Tue Feb 07, 2017 10:32 am


Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 88
Join date : 06. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi http://callifornia--rpg.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Re: Učebna - 4.ročník

Příspěvek pro Lucy Quinn Fabray za Fri Apr 07, 2017 8:45 pm

*Prešiel už nejaký čas čo tu Max bol. Stále si nevedela zvyknúť na to, že ho tu každý deň videla. Pamätala si, že keď ho tu prvýkrát uvidela bola prekvapená a zmätená, čo tu vôbec robí. A po pravde niekedy sa to stalo aj teraz. Niekedy si aj na toalete hovorila, že je to len sen a len sa jej to zdá. No keď prišla do triedy a uvidela ho tam sedieť, zistila, že to sen nie je. Keby bolo všetko inak a oni by ešte priatelia boli, bola by natešená, že tu Max je. Teraz ani nie. Ale aj tak sa niekedy stalo, že sedela u seba v izbe a okolo nej boli všetky veci spojené s Maxom, ktoré mala uložené. Dokázala tam vydržať aj pár hodín a to tam len sedela a prezerala si všetko čo tam mala. Nikdy by to nahlas nepriznala ale za tými časmi jej bolo smutno. Uvedomovala si, že to všetko zničila ona ale tieto nálady ju aj tak niekedy pochytili. A neskôr? Robila, že nič také sa nedialo. Tak ako sa pretvarovala, že s ňou nič nerobilo keď videla v triede či niekde na chodbe Maxa. Aj tak ho ale väčšinou času ignorovala, vlastne mu odvtedy ako sa s ním stretla, skoro nič nepovedala. Keď áno tak to bolo len samé „uhni“ a podobné veci. Možno by niekto predpokladal, že keď to bol niekedy v minulosti jej najlepší priateľ bude k nemu milšia. Opak bol pravdou. Bola k nemu odporná tak ako k ostatným ľuďom, ktorí nepatrili k jej kruhom. Možno ešte viac než k ostatným. Sama to aj vedela. Vie, že aj keby bola milá bolo by mu to jedno tak na čo sa snažiť. Keď sa k nemu takto správala, nahovárala si, že už jej na ňom nezáleží. Pravda to ale nebola. A to ju na tom najviac štvalo. Nechcela aby jej na ňom záležalo, pretože potom je oveľa ťažšie mu čeliť v škole. Už predtým mala výčitky ale teraz ich pociťuje viac a viac a každým dňom sa to len zväčšuje. Kvôli tomu sa správala k ostatným ľuďom snáď horšie než kedykoľvek predtým. Ako inak bola v škole a mierila si to rovno do triedy. Santana a Brittany sa v škole neukázali, takže bola od rána bez nich, čo bol pre ňu dosť veľký nezvyk. Na sebe mala jednoduché šaty skoro bielej farby a okolo pása opasok, doplnené topánkami na opätku, ako vždy. Neponáhľala sa, pretože zvoniť malo až za pár minút. Celú cestu ale bola na mobile, len párkrát zdvihla pohľad od neho aby sa pozrela či do niekoho nevrazí. Písala si so Santanou, keď už nebola v škole, bola s ňou v kontakte takto. Odpísala na jej poslednú správu a mobil si išla odložiť, no v ten moment do niekoho vrazila. Mobil jej vypadol z ruky, pričom sa hneď zohla aby ho zodvihla. Zamračila sa keď uvidela osobu do ktorej vrazila.* "Zase ty?" *Odfrkne si. Mobil si prezrie, ale keď na ňom neuvidí ani škrabanec, odloží si ho do tašky.* "Vážne som dúfala, že na teba nijak nenarazím. Očividne mi nikto nepraje." *Zavrtí hlavou a pozrie sa na neho. On ako inak nereaguje. Že by ju to prekvapilo? Nie.* “Vieš, myslela som si, že za ten čas čo sme sa nevideli sa v tomto aspoň nejak zlepšíš. A ty stále mlčíš. Ešte aj keď sme boli deti si toho nahovoril viac, než teraz.“ *Je pravda, že to boli aj tak veci o komiksoch či figurkách superhrdinov ale aspoň rozprával.* “A toto ma vždy privádza k otázke prečo som sa s tebou vôbec priatelila. Ty mi na to asi neodpovieš čo?“ *Uškrnie sa a ruky si prekríži na hrudi, pohľad z neho ale nespúšťa.* “Možno mi ťa bolo ľúto, kto vie. Veď kto by sa chcel priateliť s tebou? Všetci ostatní ťa šikanovali, len ja som ťa trpela. Naozaj sa divím sama sebe, že som to s tebou tak dlho vydržala. Dokonca aj ostatní ľudia sa ma stále pýtali, prečo sa s tebou priatelím. Teraz by som im určite vedela odpovedať. Okuliare väčšie ako tvoja hlava, strojček na zuby, niekoľko kíl navyše a ledva si s niekým prehovoril. Bol si nikto. Ale počkať.. to vlastne stále si. Len s tým rozdielom, že teraz nemáš nikoho.“ *Keď to dopovedala, mala na tvári svoj pobavený výraz, ktorý sa ale po nejakej chvíli, keď si uvedomila čo povedala, začal meniť na zarazený. Netušila prečo ani ako to z nej vyšlo. Nič z toho nebola pravda. Nepriatelila sa s ním z ľútosti ale preto, že ho mala naozaj rada.* “Ne.. nemyslela som to tak.“ *Povie nakoniec ale tak potichu, že to ledva počuť. Nedíva sa na neho, skôr na jeho rameno ako keby sa mu už do tváre pozrieť nedokázala.. Preto sa asi hovorí, najprv mysli, potom rozprávaj. A ona urobila presný opak.*
avatar
Lucy Quinn Fabray

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 17
Age : 19

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Učebna - 4.ročník

Příspěvek pro Maximilian Diarmuid Wood za Sat May 13, 2017 2:11 am

*Max to tu snad den ode dne víc nesnášel. Silně uvažoval nad tím, že by začal chodit za školu, jen kvůli tomu, aby se Quinn vyhnul, ale nakonec to vždy zavrhl, jelikož by z toho měl problémy. Ne, že by mu na tom záleželo, ale přeci jen nechtěl řešit nějaké průsery ve svém volném čase a navíc by ho tím doma furt máma prudila. Tak to radši přetrpěl těch několik hodin ve škole a zatáhl sem tam poslední hodinu nebo dvě. Max měl tu výhodu, že díky své výšce mohl Quinn sem tam přehlédnout, ale to se stalo tak jednou, jinak si vždy té blonďaté krásky na chodbě všiml, ať už chtěl nebo ne. Nikdy na ní ovšem nepromluvil nebo na ní nesečkal pohledem déle než pět vteřin. Kdyby byli samozřejmě ještě přátelé, Max by s ní chtěl trávit každou vteřinu svého času, ať už ve škole nebo mimo, a ne, že by se snažil ignorovat její každičkou přítomnost. Max měl věčně na očích v pokoji nějaké připomínky na Quinn, ať už figurku ze dne, kdy se seznámil s Quinn nebo prostě nějaké plakáty a komiksy, které mu připomínaly dětství strávené s Quinn. Nic moc si z toho nedělal, navíc, co by tak mohl udělat. Quinn sabotovala jejich přátelství a nedočkal se pěkného přivítání ani teď, po několika letech, ani žádná omluva. Jistě, nestál o žádné ‚promiň, je mi to vážně líto‘. Ale šlo o princip. Max by jí neodpustil, ale aspoň by věděl, že jí to mrzí. Jenže nastal by další problém v tom, jestli by jí to vůbec uvěřil. Kdykoliv potkal Quinn na chodbě a řekla mu to své ‚uhni‘ a další rozkazy, měl sto chutí si prostě před ní stoupnout a zaclánět jí do konce životu, už jen kvůli jejímu tónu hlasu. Ale jelikož s ní nechtěl mít nic společného, tak prostě mlčky a bez jediného pohledu na ní uhnul. Max asi ani nečekal, že by k němu byla přívětivá a sladká jako dříve, ale taky určitě nečekal, že na něj bude tak odporná. Maxovi bylo tak nějak na venek jedno všechno, ale takový ten vnitřní pocit ho stejně vždy sžíral, když potkal Quinn nebo pomyslel na něco hnusného směřujícího na její osobu. Oba moc dobře věděli, že jim na tom druhém záleží, ale ani jeden to nebyl schopný přiznat a říci nahlas. Max na to vůbec nechtěl vlastně ani pomyslet. Kdyby jí odpustil vše, co udělala, i když, ona se vlastně neomluvila, kdyby tedy zapomněl na vše, co udělala, bál by se, že by se do ní mohl zase zamilovat. I když, nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli se ta dřívější láska někdy vůbec vytratila. Max šel jako vždy do školy tak nějak na čas, možná trochu později, ale Max už několik let radši přišel pozdě, než dřív. Na sobě měl jako vždy černé džíny s dírami na kolenou a volné černé triko. Mezi ústy měl vloženou cigarety a sluchátka mu v uších hrála jednu z jeho oblíbených kapel. Jakmile ovšem došel před školu, cigaretu odhodil kamsi do neznáma a vešel do budovy školy, kde si to ihned zamířil ke třídě čtvrtého ročníku. Bohužel narazil na Quinn, doslova. Vyndal si zrovna mobil z kapsy s tím, že si stopne písničky, když do něj Quinn očividně nevědomky vrazila. Svůj mobil v ruce udržel a možná byla slušnost sehnout se a sebrat ten mobil ze země Quinn, ale taky by byla slušnost během několika let se ozvat, což Quinn dle všeho neznala. Takže jen postával na místě a poslouchal, jak k němu začala ona blondýnka promlouvat. Na její slova samozřejmě nijak nereagoval, je to Max.  A když už udělal krok, že ji obejde, začala mlet něco Quinn dál. Jen protočil očima a pozorně ji poslouchal. Nikterak si její slova k srdci nebral. Ale poté přišla poslední věta. ‚Teď nemáš nikoho.‘ Přišlo mu to jako vražená kudla do zad, netušil, proč ho zrovna tahle věta nejvíc vzala. V obličeji mu ovšem žádné rozhození znát nebylo, ale v jeho činu ano. Krokem vyplnil vzdálenost mezi nimi a sehnul se k ní, aby se jí mohl zpříma podívat do očí. Ví, že má ráda jeho oči a tak chce, aby to bylo to jediné, co uvidí, když jí řekne něco on.* Vážně se musíš chovat jako naprostá kráva? Nemám zájem o to se s tebou bavit, nikdo o to nemá zájem, jasný? Stala se z tebe akorát namyšlená kráva, která neví, co by. Seš snad slepá, že nevidíš, že nemám sebemenší zájem o to se s tebou bavit? Lituju dne, kdy jsem vlezl do toho stupidního krámu a viděl tě tam. Měl bych spíš poučovat já tebe, ať na mě nemluvíš, protože to seš ty, kdo mě tu zastavuje, ne já. Takže laskavě zavři zobák, ať můžu dělat, že jsi pro mě touhle chvílí mrtvá a v životě se na tebe nemusím už ani podívat. Hnusíš se mi. *Bylo mu úplně jedno, že to tak nemyslela. Ignoroval její zaražený výraz a taktéž její slova. On tohle myslel vážně a bylo to snad nejvíce slov, co v životě kdy řekl za sebou. Sám netušil, kde se to v něm vzalo, ani jestli něco z toho myslel vážně, ale měl prostě potřebu to říci.*
avatar
Maximilian Diarmuid Wood

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Učebna - 4.ročník

Příspěvek pro Lucy Quinn Fabray za Wed Jul 12, 2017 3:48 am

*Každý deň ho mala na očiach a každý deň ho sledovala, narozdiel od neho. Nedivila sa mu, pravdepodobne ju nenávidel a ona to aj chápala. Hlavne po tom ako k nemu bola stále tak odporná. Samé uhni a ustúp mi z cesty či nevieš sa dívať pred seba? A žiadne prepáč alebo mrzí ma to. Takých slov sa ale od nej nedočkal nikto, ani jej priatelia ako keby na ne zabudla. A to mu ich chcela toľkokrát povedať a aj tak to nespravila. Možno to je kvôli imidžu alebo reputácií, možno nechcela aby ju niekto videl sa rozprávať s niekým ako je on. Popularita ju tak vtiahla, že jej len záležalo čo si myslia tí druhí. Pravdepodobne keby stretla svoje mladšie ja, dostala by vynadané a k tomu pár faciek aby sa prebrala. Možno by to ani nepomohlo. Je pravda, že to čo mu urobila, ako mu ublížila ľutovala ale k čomu to bolo keď to nik nevedel? Jediné čo dokázala bolo to, že plakala. Či doma alebo v škole na záchodoch. Jasné, že keď z nich vyšla, tvárila sa, že sa vôbec nič nestalo. Tvárila sa ako predtým, ako povrchná mrcha, ktorou vlastne aj bola. Nebola taká ku všetkým to nie, napríklad taký Austin. Po pravde k nemu bola asi najmilšia. Nebola to veľká láska, ani z jednej strany, alebo si to aspoň myslela, nevedela to na isto. No mala ho rada, bol to skvelý chalan. Ale nie ako Max. Vo všetkom čo niekto urobil, videla Maxa a ako by to on urobil inak. A aj tak keď ho mala stále rada a chcela aby sa to medzi nimi zlepšilo, sa správala ako krava. Tak ako v tomto prípade. Narazili do seba, doslovne. Ale aby jej z úst vyšlo jednoduché prepáč, rozprávala úplne niečo iné. Niečo čo ani povedať nechcela.
Zatváril sa mierne nechápavo, keď k nej odrazu Max pristúpil a uprel na ňu svoje oči. Bože ako ich mala rada. A aj keď ich milovala, chcela pohľad odvrátiť ale nešlo to. Kvôli tomu čo jej hovoril. Z jednej strany ju šokovalo, že toľko viet vôbec povedal a z druhej.. vlastne druhá strana tu nebola. Prehnala to, vedela to. Už veľa ľudí jej hovorilo ako ju nenávidí a že si o sebe až príliš myslí, či je krava. Nerobilo si z toho nič. Teraz? Najradšej by sa prepadla pod zem. Všetky slová, ktoré jej hovoril ju ranili, hlavne preto, že to hovoril on. Nemo sa na neho dívala aj po tom ako skončil, stále ale s pocitom, že má pravdu. Nedokázala nič povedať, čo aj vôbec hovoriť? Na niečo takéto sa povedať nedalo nič. Preto jej jediná reakcia bolo to, že sa jej do očí nahnali slzy. Alebo skoro jediná. Pretože v ten istý moment mu vrazila facku. Nečakala ale na žiadnu ďalšiu reakciu, proste ho odstrčila z cesty a rýchlym krokom zamierila od neho preč. Nezaujímalo ju, že malo za pár minút zvoniť, chcela byť sama. Preto si to namierila do triedy o ktorej vedela, že bude prázdna. Ledva stihne zavrieť dvere a po tvárach sa jej spustia slzy. Nerobí nič, len sa oprie o stenu a díva sa pred seba. Nečakala, že ju niečo tak zraní a aj tak sa stalo. Nezranila ju ale tá časť o tom, že je krava či to, že nikto sa s ňou nechce baviť. Ale to, že ľutuje toho dňa, keď vošiel do toho obchodu, kde sa spoznali.*
avatar
Lucy Quinn Fabray

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 17
Age : 19

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Učebna - 4.ročník

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru