Skříňky+Chodby

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Goto down

Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Admin za Tue Feb 07, 2017 12:20 am


Admin
Admin

Poèet pøíspìvkù : 88
Join date : 06. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi http://callifornia--rpg.forumczech.com

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Lucy Quinn Fabray za Sun Feb 12, 2017 1:53 am

*Bol školský deň ako ostatné a Quinn už dávno čakala pred školou. Sedela ale stále v aute, pretože si ešte písala s jej matkou. No už s ňou ani jej otcom nemala taký vzťah ako keď bola malá. Ako sa sťahovali z Anglicka, ich vzťah ochladol. Neskôr, keď už na Maxa ledva myslela, sa to medzi nimi zlepšilo no stále to nebolo ono. Zhoršilo to sťahovanie a tak ľahko sa to napraviť proste nedalo. Anglicko. Tá krajina jej stále chýbala. Je pravda, že tam nebolo práve najlepšie počasie, za to tu stále svietilo slnko ale na Anglicku bolo niečo čarovné, čo milovala. Ale ako sa jej do mysle vkradla táto krajina, tak sa tam vkradol aj chlapec menom Max. Prestala aj písať a len sa chvíľu dívala pred seba. Tieto momenty sa jej stávali čoraz častejšie, čo napokon aj tak vždy ignorovala. No stále musela premýšľať nad ním. Ako sa asi má a čo práve robí. Či si našiel nejakých priateľov alebo dokonca priateľku. A hlavne či ju nenávidel. Nahlas by stále tvrdila, že ju nezaujíma a je jej bez nej lepšie ale opak je pravdou. No je príliš hrdá na to aby priznala, že jej chýba. Bolo to jej rozhodnutie ho vyradiť zo života. Urobila to preto lebo to už nemalo cenu, alebo to si aspoň myslela. Bývali niekde inde, mala svoje priateľky a chodila stále von, ledva sa už našiel čas na neho. Možno mu mala niečo napísať ale netušila čo, preto si ho jednoducho všade odstránila. Facebook, skype či iné siete kde ho mala pridaného. Zavrtí hneď hlavou a párkrat zažmurká očami aby tie myšlienky zahnala. SMS odošle, vezme si veci a vystúpi. Upraví si vlasy a na tvári vyčarí úsmev aj keď by sa nedalo povedať, že by bol nejak pravý. Zamieri ale rovno do školy, kde pri vchode uvidí Santanu a Brittany. Kývne im na pozdrav a rovno s nimi vojde dnu.* “Dúfam, že tie nákupy platia. Potrebujem novú sukňu, nejaké tričko a topánky. Pomaly nemám čo na seba.” *Áno možno s tým rozdielom, že má plnú skriňu oblečenia. Sama to vie ale potrebuje nové veci, nechce chodiť v rovnakých veciach nejaký dlhší čas. Spokojne sa usmeje keď od nich začuje súhlas. Nakupovať chodí naozaj rada a vždy keď má zlú náladu, tak jej to náladu zlepší. Predtým v Anglicku stačilo ísť za Maxom či do obchodu s komiksami, no teraz je všetko inak.* “Uvidíme sa na hodine.” *Pousmeje sa a zastaví sa pri svojej skrinke. Pozrie sa za nimi, než nakoniec pohľad stočí ku skrinke, ktorú otvorí. No nezaujíma sa o učebnice, ktoré tam má ale o zrkadlo, ktoré má po celej dĺžke skrinky. Prehrabne si vlasy, no to sa zasekne a v ruke si nechá držať pár prameňov jej vlasov. Musí sa mierne usmiať keď si spomenie aké dlhé boli predtým. No vtedy bolo všetko inak. Pamätá si, že raz si ich chcela nechať ostrihať, ešte keď bola v Anglicku, ale Max jej to nedovolil. Alebo skôr povedané, povedal jej, že sa jej viac páči s dlhými vlasmi. Odvtedy ani nepomyslela na to, že by si ich raz ostrihala. No vtedy by si ani nemyslela, že sa s Maxom niekedy prestane stretávať či priateliť. Pamätala si ako raz sedeli tak ako v každé iné dni spolu v obchode s komiksami a Quinn mu čítala čo sa tam odohráva. Pamätala si aj na to o čom sa tam rozprávali pretože vtedy si sľúbili, že budú priatelia na život a na smrť a že ich nikdy nič nerozdelí. Ako sa len mýlili. Pustí svoje vlasy, vezme si potrebné učebnice na hodinu a skrinku zabuchne. Nechcela na to myslieť, no stále sa v jej hlave objavovali spomienky s ním. Zamračí sa a zamieri odtiaľ, rovno ku triede.* “Vypadni. Už by si mohol pochopiť, že s niekým ako ty sa priateliť nebudem.” *Obzrie sa na chlapca, ktorému to adresovala, no nezastavuje sa a pokračuje ďalej. Možno preto teraz tak nenávidela nerdov, pretože jej pripomínali Maxa. Tak ako tento chlapec. Malý, obrovské okuliare a stále ju s niečim otravoval. To, že bola takto odporná už brala ako samozrejmosť, pretože už taká bola. No určite by sa nepriatelila s niekým ako je on. Nechce aby sa z toho vynoril ďalší Max. Aj keď Max je jediný a nikto nie je ako on.*
avatar
Lucy Quinn Fabray

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 17
Age : 19

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Maximilian Diarmuid Wood za Sun Feb 12, 2017 1:54 am

*Stěhování, jak jen Max to slovo neměl v oblibě. Ne, že by se kdy dřív stěhovali či podobně, jen mu takováhle událost vyvozovala špatné vzpomínky. Když se přestěhovala jeho nejlepší přítelkyně do Los Angeles, Max z toho byl více než špatný. Teď, když se stěhuje on, nikdo z toho smutný nebude, jelikož v podstatě ani žádné přátele neměl. S otcem se příliš nebavil a bratr už dávno bydlel někde v Jižní Americe. Vlastně ani nikterak neprotestoval, když mu bylo oznámeno, že se stěhuje do Los Angeles, věděl, že tam žije Quinn.. nebo už ne? Třeba se přestěhovala znovu. No, tím lépe pro Maxe, měl by pak nulovou šanci na to, že ji někde potká. I kdyby na ni někde v tak obrovském městě narazil, stejně by ho nepoznala, jelikož se za ta léta více než změnil, ať už vzhledově či povahově. Jakmile si ho Quinn zablokovala, což byla poslední zmínka o ní, kterou měl, nastala pro Maxe velká změna. I kdyby ji měl někdy potkat, nechtěl s ní mluvit, vlastně by ani nechtěl nějaké to vysvětlení, po kterém by se kde kdo dožadoval. Pro Maxe byla Quinn zakázané téma, nechtěl o ní mluvit a nechtěl na ni ani myslet, ale té druhé možnosti se bohužel nikdy nevyhnul. Myslel na ni víc, než by kdy chtěl. Stěhovat se v polovině školního roku mu nepřišlo jako nejlepší nápad, zvláště k tomu, když je v posledním ročníku a přestup na novou školu by znamenalo spoustu práce. Ale Max neprotestoval, jako snad pokaždé, věděl, že to nemá cenu, jelikož když si za něčím jeho matka stojí, tak toho dosáhne, tedy alespoň většinou. Zabydlování mu netrvalo ani moc dlouho, během pár dnů měl vybaleno a tak nějak se sžíval s životem Los Angeles. Školu by nejradši oddálil, jak jen to jde, ale věděl, že dříve nebo později by tam stejně musel jít a čím déle, tím hůře pro něj samotného. Nechápal, proč ho chtěla matka dokonce do školy odvézt, vždyť už mu není pět let a zvládne snad trefit do školy sám. Nakonec to po několika minutovém monologu matka vzdala a řekla mu, ať si dělá, co chce. Samozřejmě, ještě, aby ne. Trefit do školy pro něj nebyl zas až takový problém, jelikož v době chytrých telefonů si prostě zadal adresu a šel podle mapy. Snažil se to samozřejmě brát co nejpomaleji, a proto si udělal i krátkou zastávku v obchodě, kde si koupil krabičku cigaret na dnešní den. Nemohl jinak a po cestě jich hned několik vypálil, bylo mu jedno, že je kvůli tomu cítit kouřem, bylo mu tak nějak jedno vlastně vše. Před budovu školy dorazil ještě dříve, než chtěl, doufal, že tam dojde v průběhu nějaké hodiny a bude tak před i ve škole klid. Povzdechl si pro sebe, prohrábl rukou vlasy a odhodil nedopalek cigarety. Nasadil si sluchátka na uši a pomalými kroky se ploužil ke školní budově, nepouštěl žádnou hudbu, vždyť ty sluchátka neměl ani zapojené, jen prostě nechtěl, aby na něj případně někdo mluvil. Zamračí se pro sebe, když si vzpomene na časy, kdy se s Quinn dělili o sluchátka a každý poslouchal z jednoho. Měli vybrané písničky, které poslouchali snad pořád a nikdy je neomrzely. Upřímně? Maxe ty písničky neomrzely ani teď, jistě, už je neposlouchal s takovými pocity jako dříve, ale stále je měl rád, i když mu připomínaly Quinn. Zakroutil nad svými myšlenkami hlavou a prošel hlavními dveřmi přímo do centra dění. Ugh, chodba plná studentů, na Maxe je to až příliš moc lidí. Povzdechl si a se sklopenou hlavou ke svým nohám vyrazil kupředu. Ruce zastrčil do kapes a vydal se hledat ředitelnu. Doufal, že ředitel je pořádně ukecaný a nepošle ho tak ihned do nějaké hodiny. Chtěl, aby to zde bylo stejné, jako na předešlé škole v Anglii, aby si ho nikdo nevšímal a nechal ho prostě žít. Max nestál o nikoho jiného, než o Quinn. Vlastně, tomu tak bylo dříve, než ho zradila a v podstatě jejich přátelství sabotovala. Nyní Max doufal jen v to, že nový díl Batmana bude super a to bylo tak vše. Automaticky se zvládl vyhýbat studentům a prostě kolem nich prokličkovat, v tomhle už měl nějakou tu praxi. Na moment se ohlédl na jakousi vitrínu, kde se pyšnily fotky a poháry za sportovní výkony. Jedna fotka, na které byly roztleskávačky ho ovšem na zlomek sekundy zarazila. Jako by na ní někoho poznával. Než se stihl otočit a vrátit se k onomu místu, vrazil do jakési blondýnky, která se mu prostě připletla do cesty. Jenže tohle nebyla jakási blondýnka, tuhle znal až moc dobře a také to moc dobře věděl, když na ni přesunul svůj pohled. Na malý moment by se v jeho výrazu dalo najít jakési překvapení, zmatek a zároveň i zlost, jenže to zmizelo stejně rychle, jako se objevilo. Nyní jen stojí uprostřed chodby s pohledem upřeným na dívku před sebou. Dívku, kterou kdysi miloval*
avatar
Maximilian Diarmuid Wood

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Lucy Quinn Fabray za Sun Feb 12, 2017 2:23 am

*Slovo sťahovanie nemala rada tiež. A tiež kvôli zlým spomienkam ako Max. Áno možno bola „nezaujíma ma to, niekto ako Max neexistuje“ no aj tak na to nerada spomínala. Hlavne na to ako sa vtedy cítila. Vtedy aj začala tá nenávisť k rodičom a vlastne stále to pretrváva. Pamätala si, že si ťažko zvykala na život v Los Angeles, hlavne, že toto mesto bolo úplne iné. No ďalšia vec bola, že tu nebol Max. Ten jej vtedy chýbal naozaj veľmi a dokonca aj rozmýšľala, že by proste ukradla rodičom peniaze a išla späť za ním do Anglicka. Bola to naozaj hlúposť ale chcela ho zase pri sebe a telefonáty či písanie jej nestačilo. Možno preto im to priateľstvo tak zlyhalo. Jasné, mohla za to ona, že si ho zablokovala ale to, že nebol pri nej jej proste vadilo a čím viac jej tak veľmi chýbal. Chýbal jej on, jeho objatia či jeho úsmev. Bez neho to nebolo ono. To, že ju mal vôbec navštíviť nevedela, keďže to mal ako prekvapenie. Možno keby si ho ten deň nezablokovala a on by prišiel, bolo by všetko inak. No je to takto a ona by mu dnes asi neprišla ani na meno. To si aspoň snažila nahovoriť. Sama niekde hlboko v sebe vedela, že jej stále chýba. Preto si asi nechala všetky veci z detstva, hlavne s ním spoločné. Dokonca tam mala uložené aj fotky s ním aj keď on sa nerád fotil ale čo by vtedy pre ňu neurobil však? Sama ani nevie ako by reagovala keby ho niekde len tak stretla. Bolo by to asi veľmi divné, ho vidieť po tých rokoch. Vlastne, možno by ho ani nespoznala. Určite sa zmenil. No aj keby sa naozaj zmenil, stále by ho spoznala a to len kvôli jednej veci. Jeho oči. Jeho oči milovala ako malá, pretože jej prišli nádherné. Nevedela či to bolo kvôli farbe alebo kvôli niečomu inému ale naozaj jeho oči milovala. A keďže ich videla nespočetne krát, je si istá, že by ich spoznala aj keď ubehlo veľa rokov. Keby vedela, že sa Max presťahoval tam kde ona, pravdepodobne by sa psychicky pripravila. Alebo by do školy neprišla. Alebo by zmizla. Ale čo si nahovárame, neurobila by to hlavne kvôli Santane a Brittany. Tie dve by nikdy neopustila. Boli to jej najlepšie kamošky. No aj keď by to nikdy nahlas nepriznala, vedela, že aj keď boli skvelé priateľky, nie je to Max. Niekedy nemusela nič povedať a on vedel ako sa cítila, oni dve ju dokonca ani niekedy nechápali. No aj tak ich mala rada, čo by bez nich robila. Pravdepodobne by bola lúzer ako predtým. A to ona naozaj nechcela byť, lúzrom už raz bola a stačilo jej to. Preto sa udiala tá veľká zmena v jej živote. Narozdiel od Maxa, Quinn do úst cigaretu nikdy nevložila. Žila zdravo, cvičila, stále bola v pohybe a nechcela si ničiť orgány s niečím takým. No okrem roztlieskavania milovala hudbu, čo tentoraz vedeli len San s Britt. No vždy keď narazila na internete či v mobile na pesničku, ktorá jej až moc pripomínala Maxa, preskočila ju. Nie, že by ju nemala rada, skôr nechcela spomínať. A spomínania mala viac než dosť. Tak ako pred malou chvíľou. Zamračila sa pre seba, pričom aj zavrtela hlavou ako keby chcela všetky spomienky vyhnať. Nebude na neho myslieť. Žiadny Max neexistuje. Dá si z očí preč prameň vlasov a na tvári vytvorí mierny úsmev. Pár ľuďom sa vyhne, no inak to nijak nerieši, pretože sa jej ľudia vyhnú sami. Pohľad venuje celej chodbe, ktorú si poriadne prezrie no netrvá to dlho, keď zacíti náraz. Našťastie to ustojí, aj keď na podpätkoch to také ľahké nie je. No jediné, čo padlo na zem sú všetky veci, ktoré držala v ruke. Postave pred sebou venovala rýchly pohľad, než ho zase presunula na zem.* “Do riti si slepý alebo čo? Možno by si sa mohol nabudúce pozerať pred seba. Idiot.“ *Zamračí sa. Upraví si sukňu, na čo sa zohne a všetko si hneď pozbiera. Ako má všetko v rukách tak sa vystrie, pričom si nesmie zabudnúť upraviť vlasy. Až teraz sa poriadne pozrie na osobu pred sebou. Nezabudne si ho ani prezrieť, no nakoniec sa aj tak vráti na tvár. Otvorí ústa, že mu znova niečo povie, alebo skôr vynadá no to sa zasekne. Spomínala som, že jediné podľa čoho by Quinn poznala Maxa sú oči? Určite áno. Tak teraz ich videla. Chlapec pred ňou vyzeral úplne inak ako si ho pamätala, no oči boli stále rovnaké. Rovnaký tvar, rovnaká farba. Zbledne no nič nehovorí. To je asi po dlhej dobe kedy mlčí a nič nehovorí. V jej tvári sa odrazí asi hneď niekoľko emócií zároveň. Strach, prekvapenie, zmätok a nakoniec aj smútok. No to sa stratí tak rýchlo ako sa to objavilo. No tak dlho ako sa tomu vyhýbala, to na ňu prišlo. Pri pohľade na neho sa jej spomienky na neho a to čo zažili, začali objavovať. Niečo ako film. Ako sa stretli, ako sa spoznali priateľmi či keď spolu čítavali. Vždy keď ju rozosmieval keď bola smutná, ako prespávali u toho druhého alebo keď počúvali ich obľúbené pesničky. To sa v jej hlave odohrá za pár sekúnd, no stále nie je schopná žiadnych slov. Jediné čo jej v hlave behá sú otázky. Čo tu robí? Prečo je tu? Po pravde si myslela, že ho už nikdy neuvidí a aj jej to tak vyhovovalo. Pretože keď pred ním teraz stojí, cíti sa vinno. Nikdy sa tak vinno necítila, vlastne nikdy sa tak necítila.* “Max?“ *Šepne potichu, čo vlastne skoro asi ani nebolo počuť cez ten hluk, ktorý sa na chodbe odohrával. Zmohla sa na koniec len na toto, na nič viac čo bolo dosť úbohé. Pre niekoho kto teraz uvidel Quinn, to mohla byť vtipná situácia, pretože takto v šoku nikdy nebola. Keď si ale uvedomí ako asi teraz vyzerá, nasadí si na tvári zase svoj pokerface aj keď u seba vnútri je stále v šoku. No stále nevie čo povedať a či vôbec niečo povedať.*
avatar
Lucy Quinn Fabray

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 17
Age : 19

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Maximilian Diarmuid Wood za Mon Feb 13, 2017 8:15 pm

*Max, i když to nechtěl přiznat, věděl, že ho Quinn stále zajímá. Zajímalo ho, co se v jejím novém životě děje a hlavně jestli je šťastná. I přes to vše mu stále na jeho dětské lásce záleželo. Ale ano, nechtěl to přiznat a tak raději při jakékoliv zmínce o oné blondýnce prostě mlčel. Ne, že by nemlčel jinak už tak a dost, ale jakmile přišlo na téma Quinn, od kohokoliv, Max měl i jiný výraz ve tváři, než když ho normálně něco nezajímalo. Stále byl raněný, i po těch letech. Zlomené srdce a ztracená důvěra, dvě věci, které se již nevrátí do původního stavu i kdyby se snažil sebevíc. Max se snažil od okamžiku, kdy se dozvěděl o stěhování své nejlepší přítelkyně, být ten silný. Byl smutný, samozřejmě, ale snažil se i v tomhle najít něco pozitivního. Třeba to, že se na sebe budou vždy více těšit, až by jeden z nich přijel či to, že v Los Angeles mají určitě lepší komiksy a Quinn mu je bude posílat. Naslibovali si toho vážně hodně, a jak to dopadlo? Quinn si ho zablokovala a přetrhla veškerý kontakt. V té chvíli už Max nedokázal být tak silný. Ani nechtěl. Byl zoufalý při každém telefonátu, který padl rovnou do hlasové schránky. Čekal, doufal, že to odstranění byla jen nějaká chyba a Quinn to po pár dnech opraví a všimne si, co se stalo. Bohužel. Možná měl veškerou snahu vzdát hned po pár dnech, ale Max se nevzdával ani po měsíci. Na to mu na Quinn až příliš záleželo. Jenže po nějaké době i ten nejvytrvalejší člověk povolí a tak to bylo i u Maxe. Jednoho dne se prostě probudil a řekl si, že už nemá nejlepší přítelkyni. Maxovi tehdy samozřejmě Quinn chyběla každým dnem, kdy ji neviděl, více a více. Ale co mohl udělat? Nic. Nemohl se jen tak sebrat a odletět do Los Angeles. Na to byl ještě příliš mladý, a když tam nakonec měl letět s rodiči, no, víme, jak to dopadlo. Chyběla mu, její oči, ve kterých se vždy viděl jako lepší člověk, blonďaté vlasy, které měla snad každý den jinak učesané, hlas, který mu předčítal komiksy, objetí, které mu vždy rozradostnilo den a hlavně její úsměv. Vidět její úsměv naživo a přes webkameru bylo něco naprosto jiného. Nakonec už ho neviděl ani tam. Měl pouze vzpomínky a několik fotek z dětství, když ho Quinn donutila. Možná by ji za to měl poděkovat, protože nebýt ji, neměl by žádnou jejich společnou fotku. Max nesnášel, když se musel fotit, nerad se viděl i na fotkách a bylo mu to nepříjemné. Jenže když ho požádala Quinn, mohl snad říct ne? Vždy ji podlehl. Kdyby mu Quinn jednoduše napsala, že již žije jiný život a nechce nikterak vzpomínat na Anglii a on jí ji vždy připomene, pochopil by to. Byl by smutný, samozřejmě, kdo by nebyl. Ale nakonec by to překousnul a určitě by vše bylo jinak, než jak to dopadlo takhle. V dětství Max považoval Quinn za svou druhou polovičku, která ho perfektně doplňovala, a on sám vždy věděl, co by měl říci nebo udělat, aby svoji nejlepší kamarádku rozveselil. Někdy to trvá roky, než se perfektně lidé poznají a vědí i bez jediného slova, na co myslí. Maxovi to trvalo jen pár týdnů. Šlo to jaksi samo, vždycky věděl, co říct a kdy ji být oporou. Možná, že je Max až moc loajální a milý, tedy, byl, takovýhle Max už tedy rozhodně není. Ve společnosti Quinn si Max nikdy jako loser nepřipadal. Viděla v něm něco víc, než jen malého, baculatého nerda, co trpí dyslexií. Nebyla jako ostatní, viděla v něm nejlepšího přítele a Max naoplátku považoval Quinn za tu nejlepší holku, která se kdy narodila. Doteď nepotkal dívku, která by se byť jen špetkou podobala Quinn, ona byla jedinečná a Max ji miloval, i když neměl. Bohužel citům nelze zabránit a tak se tak stalo. Také, že na to Max dost špatně doplatil po tom, co se stalo to, co se stalo. Snažil se Quinn nenávidět, ale nemohl. Snažil se ji vinit za vše, co se stalo, ale nešlo to. Snažil se přijít na to, co udělal špatně, že to takhle skončilo, ale ani to se nepodařilo. Max si kdysi také myslel, že by nikdy kouřit nemohl, přišlo mu to vážně hnusný, jen když nějakou cigaretu viděl. No, přišlo to nějak samo a teď si bez cigaret nedovede představit den. Nyní se Max chtěl prostě a jednoduše dostat do ředitelny, kde by si odbyl povinnosti a šel se prostě posadit na výuku. Jen by seděl, čmáral si do sešitu a tak by to dělal i den poté a poté. Bohužel, nejspíš osud měl pro něj nachystaný na dnešek jiný plán. Jakmile vrazil do Quinn, ukročil nohou dozadu, aby udržel rovnováhu, což se mu také povedlo, i když tak vysoké tělo je někdy těžké ukočírovat. I přes to, že měla Quinn podpatky, Max byl oproti ní značně vyšší. Vážně se za těch několik let vytáhl a více než změnil. Povahově i vzhledově. Ale ať už by chtěl sebevíc, nedokázal by se úplně vrátit ke svému starému já. Nerad na starého Maxe vzpomínal, jelikož s tím přišlo vždy více bolesti, než kterou prožívá teď. Super, nejen, že je na stejné střední škole jako Quinn, ale ještě na ní musí narazit, doslova, během jeho prvních pěti minut na pozemku školy. Nejspíš se měl sehnout a pomoci ji sesbírat věci, ale takový Max není, ten z minulosti ano, ale teď to ponechává bez pomoci. Překvapilo ho, že ho Quinn nazvala idiotem, vždy ji měl za tu nejslušnější holku pod sluncem, no, vypadá to, že změna nenastala jen u něj. Quinn byla viditelně překvapenější než on, ještě aby ne, Max si i přes to vše dával 0,5% šanci, že by na ni mohl narazit. Kdežto Quinn měla ty procenta v mínusu. V duchu se nad tím musí ušklíbnout, jak se pokouší o pokerface, ale Max ji vždy prokouknul. Kolikrát dělala, že je v pohodě a Max stejně vycítil, že se něco děje a vyslechl ji či rozveselil den. Teď ale nic takového v plánu neměl, nechtěl ji učinit nijak šťastnou. Možná to zní vážně zle, ale v ten moment ho napadlo, že ji chce dokonce ublížit tak, jak ona ublížila jemu. I když taková bolest nejde snad nikterak vyčíslit, ale za pokus nic nedal. Ponechával dál hrobové ticho, jen stáli naproti sobě a dívali se jeden druhému z očí do očí. Ano, Max si vždy říkal, že kdyby ji potkal, nechtěl s ní mluvit, ale jedná malá věta ještě nikoho nezabila.* Ostříhala sis vlasy. *Pronese jen svým hlubším hlasem a jasným britským přízvukem. Nesjížděl ji ani pohledem, prostě zůstával zaseknutý na jednom jediným bodě na jejím obličeji. Nechápal, proč ještě sám neodešel, vždyť s ní nechtěl mít už nikdy více nic společného a natož s ní mluvit, už dávno měl být pryč, jen co do ní vrazil, ale ať si říkal jak moc chtěl, že chce odejít, nohy zůstávaly připevněné k podlaze chodby jako přibité.*
avatar
Maximilian Diarmuid Wood

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Lucy Quinn Fabray za Sun Feb 26, 2017 10:19 pm

*Aspoň jeden z nich. Ten druhý by na to všetko najradšej zabudol. Môžete hneď hádať, ktorý z nich to je. Áno, uhádli ste, je to Quinn. No aj keď sa snažila ako najlepšie vedela, len tak zabudnúť na niekoho ako je Max nevedela. Bol to vtedy jej jediný a ten najlepší priateľ, ktorý o nej vedel všetko a stále pri nej stál. A ona to celé zničila. Vedela to a keď bola sama doma, často nad tým premýšľala. Nenávidela to ale nemohla tomu pomôcť. Ako keby to išlo samo. Premýšľala nad ním, ako asi žije a či ju za to všetko nenávidí. A hlavne premýšľala prečo to vôbec urobila. Prečo to medzi nimi tak zničila. Mala pár dôvodov, ktoré si opakovala vždy no časom ako ich vždy hovorila jej prišli naozaj stupídne. Hovorí sa, že každý človek za život urobí nejaké chyby ale najhoršie je, keď na to doplatia ľudia, ktorých milujete. A to sa stalo presne v tomto prípade. Ale na to aby si čo i len niečo z toho Quinn priznala, bola až príliš hrdá. Možno pred pár rokmi áno, vtedy by všetko priznala, pretože taká bola. Ale teraz mala svoju hrdosť. Dokonca ani nemala rada, keď ju ľudia videli plakať. Možno preto, že vždy keď to na ňu prišlo, našla útočisko na záchodov. No ako vyšla z nich, správala sa ako stále. Sebavedomo a že jej všetko patrí. Ranená bola aj ona aj keď ten komu bolo naozaj ublížené bol stále jej najlepší priateľ. Teda bývalý najlepší priateľ. Na jej šťastie nikto o ňom nevedel. Jasné, boli tu ešte rodičia no prestali to všetko spomínať hneď deň ako sa do LA nasťahovali, ako keby predtým nič nebolo. Možno to nakoniec chytila od nich. No Santana a Brittany o niekom s menom Max nevedeli. Boli to jej najlepšie priateľky no o ňom im nemala v pláne hovoriť. Najlepšie priateľky. Nad tým sa niekoľkokrát pozastavila tiež. Milovala tie dve dievčatá a všetky tri sa dopĺňali ale.. neboli Max. Vždy by si najradšej nafackala ako na to pomyslela ale vedela, že je to pravda. Boli skvelé a boli to pre ňu ale Max.. je jeden. On vždy vedel ako sa cíti bez toho aby mu niečo povedala. Aj keď niečo povedala on zistil, či hovorí pravdu alebo nie. Dokonca zistil aj keď bola smutná. Vtedy nikdy nič nehovoril a len ju objímal kým jej bolo lepšie. To na ňom vždy milovala. Ak nerátame jeho oči, tie asi vždy vyhrajú. Aj teraz si ešte pamätala ako vyzerali či akej farby boli. Ale aj tak to všetko zahodila. Iní ľudia by to asi nechápali, ako mohla opustiť niekoho ako je on a po pravde niekedy sa nechápala sama. Ešte si pamätá tie momenty, keď jej volal. Sedela na posteli a dívala sa na jeho fotku, ktorá tam svietila. Najradšej by to vtedy zdvihla no aj tak to neurobila a tým spečatila to, že už viac neboli priatelia. Najprv dúfala, že na ňu proste zabudne a nájde si nejakého iného priateľa. No po jej veľkej zmene jej to už bolo jedno. Ale mohli ste čakať, že sa to zase zmení. Aj sa zmenilo. Už nepremýšľala nad tým ako sa mu asi darí. Skôr jej myšlienky zahaľovali veci ako to, že jej chýba. Tvárila sa, že jej stačia Santana a Brittany ale mohla si to nahovárať ako len chcela ale nestačili. Dokonca mala takú chvíľku, že otvorila tú jej slávnu krabicu plnú komiksov, figúrok a hlavne fotiek s Maxom. Nebolo ich veľa ale to bolo možno tým, že predtým než odišli si ich rozdelili na polovicu. Nakoniec to aj tak skončilo tým, že to všetko odložila a viac sa k tomu nevenovala. Samu niekoľkokrát prekvapilo akí veľkí priatelia boli a že si rozumeli za pár týždňov. Možno to bolo tým, že si tak rozumeli. Aj keď teraz by to tak nebolo. Ju zaujímala móda a roztlieskavačky, čo robila naozaj rada. Ani len nikdy netušila o citoch, ktoré k nej Max prechovával. Aj keď ako mala, on jej to sám nepovedal a ju to ani nenapadlo. Nikdy ju ani nenapadlo, že by k nej niekedy mohol cítiť niečo viac než priateľstvo. Počula, že sa to v pár priateľstiev stalo ale naozaj by ju nenapadlo, že by sa to stalo aj u nich. Možno bolo aj lepšie, že o tom nevedela. Možno by sa to len zhoršilo oveľa skôr ako by malo. No teraz jediné čo ju zaujímalo bol niekto kto do nej vrazil. Prvé čo bolo, že mu vynadala, čo by bolo pre niekoho kto ju poznal ako malé dievča dosť prekvapujúce. Vtedy nenadávala no teraz bolo všetko inak. Hneď ako si veci pozbierala, pohľad presunula na toho človeka pred sebou. Človek by sa aj zasmial nad jej výrazom, pretože sa tvárila naozaj prekvapene. No uvedomila si kto je, preto to hneď skryla pod neutrálny výraz, ktorý mala vždy keď prechádzala presne touto chodbou. Jediné čo v táto blondína dúfala? Že to ako niekedy predtým spoznal čo si naozaj myslí alebo ako sa naozaj tvári je dávno preč. Pamätala si ako keby to bolo včera, keď raz prišla za ním s rovnakým výrazom ako teraz. Nerada plakala aj vtedy a hlavne pred ním. No on ako ju hneď uvidel, neurobil nič iné než len to, že ju objal. Presne to vtedy potrebovala a on to vedel. Jasné, že to bolo aj opačne no po pravde? Teraz by nič netušila. Bola bez neho príliš dlho, preto nič také už nedokázala aj keby sa snažila. V hlave jej behali aj iné veci, veci, ktoré tam nemala dlho. Či ju nenávidí. Táto vec ju trápila pár dní po tom ako ho vymazala zo svojho života. A teraz? Teraz nad tým premýšľala znova. Premýšľala nad tým celý ten čas ako obaja mlčali a dívali sa do očí toho druhého. Jeho oči. Nečakala by, že po takej dobe ich znova uvidí. Vôbec sa nezmenili. Stále majú tú nádhernú farbu, ktorú mali a ktorú tak milovala. Pamätala si, že vtedy sa do nich dokázala dívať dosť dlhú dobu. Keď začuje jeho hlas, prekvapí ju to. Rovnako ako jeho hlas znie ale aj preto, že vôbec niečo povedal. No stále sa na neho díva, tentoraz ako keby nerozumela čo vôbec povedal. Až po pár sekundách zareaguje a to tým, že sa na svoje vlasy pozrie. Na tvári sa jej mihne mierny úsmev, keď si spomenie aké dlhé ich niekedy mala. No ten úsmev ako rýchlo sa tam objavil, tak aj rýchlo zmizol. Dá si prameň vlasov za ucho, na čo rovno presunie pohľad na neho.* “Áno. Potrebovala som zmenu. Zabudnúť na nejaké veci. Zapadnúť sem. A hlavne nebyť niekto, kým som bola predtým.“ *Pokrčí ramenami. Snažila sa mať na tvári stále ten neutrálny výraz aj keď teraz mala veľkú chuť sa niekde zamknúť a dlho nevyliezť. Možno nad ním premýšľala ale teraz keď je tu je to oveľa horšie a dopadá na ňu všetko čo mu všetko urobila. Čakala po pravde, že ako ju uvidí začne na ňu kričať a hovoriť všetko čo urobila. A on nič. Aj keď nemala by byť prekvapená, ani predtým veľmi nerozprával. Inokedy by sa otočila na opätku keď jej bolo niečo nepríjemné alebo sa nechcela s niekým rozprávať no teraz to nešlo. Možno to bolo kvôli tomu, kto oproti nej stál.* “Nečakala som, že ťa tu uvidím. Alebo, že ťa vôbec ešte niekedy uvidím.“ *Poznamená. Áno, presne takto sa tvári či rozpráva človek, ktorý sa už viac nezaujíma. Alebo sa o to aspoň snaží. Boh vie ako by vyzeralo ich privítanie, keby si ho nikdy nezablokovala. Pravdepodobne by teraz stáli v objatí a pýtali sa toho druhého veci, ktoré by ich zaujímali. Nikto by asi teraz nepovedal, že oproti sebe stoja ľudia, ktorí niekedy bývali tými najlepšími priateľmi.*
avatar
Lucy Quinn Fabray

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 17
Age : 19

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Maximilian Diarmuid Wood za Sun Mar 12, 2017 12:48 am

*Max nevěděl a ani nad tím vlastně neuvažoval, zda Quinn kdy chyběl či si ho pamatovala. Nejspíš si prostě řekl, že když nejevila žádný zájem o to, se s ním dále bavit, tak prostě a jednoduše zapomněla, že kdy nějaký Max existoval. Max, i kdyby sebevíc chtěl, tak by nikdy nedokázal zapomenout. Nejspíš by i v důchodu svým vnoučatům vyprávěl, jak přesně se s Quinn poznal a jaké měl díky ní nádherné dětství. Nedokázal zapomenout ani na jeden jediný okamžik strávený s ní. Max byl nejspíš až tak zamilovaný, že by pro Quinn udělal cokoliv by si jen řekla. Nebo také ne. Na to, jak se cítil, kompletně zapomněl. Velice pomalu, ale přeci jen se mu to zdařilo. Miloval ji, ano, ale to už je jen v minulém čase a v tom přítomném k ní choval právě zášť, když ji viděl stát před sebou. Nikdy předtím netoužil po tom, aby se dozvěděl pravdu, proč se s ním z ničeho nic přestala bavit. Nechtěl to vědět, buď by si něco vymyslela, nebo by mu tím ublížila ještě víc, jestli to tedy vůbec jde. Prostě si řekl, že už ji omrzel. Ještě aby ne, jako malý klučina nebyl ničím zajímavý a to není ani teď. A Quinn? Ona byla, je a bude vždy dokonalá. Kdyby se měl Max zamýšlet nad chybami, nejspíš by kdysi dávno řekl něco ve stylu, že ji neměl nechat odjíždět a měl prostě něco udělat. V tuhle chvíli by ovšem za chybu považoval to, že před 13 lety šel do obchodu s komiksy a nesměřoval raději s matkou rovnou domů. Ať už nad Quinn přemýšlel jakkoliv, nikdy k ní nechoval zášť, ale teď, jak tu před ním stojí, jak se na něj dívá. Nejspíš ho to vše v hloubi duše mrzí a zároveň je naštvaný více, než se snad dá, ale jeho výraz ve tváři se nemění. Nic neříkající pohled upřený do jejích očí. Do očí, které mu tak chyběly. Teď? Klidně už by je nemusel vidět znova. Říká se, že chlapi nebrečí, ale Maxovi nejedna slza ukápla, když si měl přiznat, že přátelství s Quinn skončilo. Nejspíš měl smutku a sebelítosti vybráno až nadosmrti a proto v posledních pár letech neprojevoval žádné city, vše mu bylo jedno a prostě se vše nějak odehrávalo samo. Možná měl Max najít jinou cestu, jak se přes to přenést, najít si jiného kamarády nebo vícero přátel, ale copak by se někdo z nich vyrovnal Quinn a mohl by někoho milovat tak, jako ji? Ne, samozřejmě, že ne. Právě proto si nenašel jiné přátele a byl od té doby sám. Samozřejmě, že v tom hrála velkou roli důvěra, která se rozpadla na milion kousíčků, poté, co s ní udělala Quinn. Nemohl a hlavně nechtěl už nikomu věřit, sliby, jako že přátelství navždy. To sotva, ničemu takovému by už znovu nevěřil. Vědět o Quinn každou maličkost mu k ničemu, ale i přes to na to nezapomněl. Poznal, když byla smutná a přesně věděl, co potřebuje. Jestli čokoládu, nový díl komiksu či jen prosté objetí, které ji daroval nejraději. Max se považoval za dobrého kamaráda, ne za toho nejskvělejšího a nejúžasnějšího, jelikož měl sám spoustu chyb, ale snažil se být pro Quinn tím nejlepším přítelem. A jak to dopadlo? Byl odkopnut bez jakéhokoliv vysvětlení. To si snad ani nezasloužil, nebo možná ano, měl být ještě lepším přítelem a vše by bylo nejspíš jinak. Její telefonní číslo vyzváněl snad milionkrát, snad nikdo na planetě nevolal jednomu číslu tolikrát, jako právě Max Quinn. Snažil se dokonce si nalhávat, že ji třeba někdo mobil ukradl, ale i taková naivita byla nakonec prolomena a Max si přiznal pravdu. I když ta pravda byla sebetěžší, musel. Max si od té doby vždy vystačil sám, nechtěl se na nikoho spoléhat a ať se jednalo o cokoliv, vždy si to vyřešil sám. Nestál o ničí pomoc, důvěřoval už jen a pouze sám sobě. A je pravda, že u sebe měl také někdy pochybnosti. Všechny záliby, které měl v dětství mu ovšem zůstaly, nenechal si to vše pokazit vzpomínkami na Quinn. Stále četl komiksy, tedy, trvalo mu to s jeho poruchou čtení o něco déle, ale přeci jen se vždy ke konci dostal. Sbíral figurky superhrdinů a dokonce začal i kreslit nějaké komiksy, které si vymýšlel. Měl už jich pěknou sbírku, ale nechával si je pouze u sebe ve stole v šuplíku. Miloval komiksové kreslení a miloval komiksy, byla to pro něj perfektní činnost. Jediné, co měl uklizeného ve skříně a zahrabaného z dětství, byly právě fotky s Quinn. Nechtěl na ni vzpomínat a ani na to, kým dříve byl. Teď byl úplně jiný člověk a nechtěl se vracet k tomu, jaký byl dříve, samozřejmě, že už to ani nešlo, ale nechtěl se tomu ani přiblížit. Max jí v dětství chtěl říci snad milionkrát, že se do ní zamiloval a chce s ní být navždy a všelijaké ty dětské řeči, ale nikdy nenašel odvahu. Proč by přeci taková krásná holka byla s buřtíkem jako byl právě Max. Neměl natolik sebevědomí, aby jí to naznačil a co teprve řekl, to sotva. Překvapení ve tváři Quinn bylo značně dost, no, kdo by taky čekal svého bývalého nejlepšího kamaráda, kterého odkopla jako nepotřebnou věc. Ani on ji tady nečekal, ale dával si stejně takovou tu 0,5% šanci, že by na ni možná mohl narazit. I tak své překvapení nedával najevo, prostě se na ni jen upřeně díval a pozoroval ji. Starý Max by ji objal, neváhal by a hned by si ji přitáhl do náruče a nikdy nepustil, ale bohužel, starý Max už je dávno pohřbený někde sto kilometrů pod zemí bez šance se znovu ukázat. I přes ty dlouhé roky, Max stále dokázal poznat, jestli Quinn jen dělá hrdinku s takovým vážným výrazem nebo jestli to myslí vážně. V tuhle chvíli věděl, že není taková drsňačka jakou ze sebe dělá. Stačilo by pár slov a už by ji určitě měl v slzách. Ale to si Max odpustí. Pro teď. Z jeho výrazu nejde snad ani posoudit, jaký má o ní názor, zda ji nenávidí nebo jestli k ní stále chová sympatie. Nedává nic znát, nechce ji to udělat moc jednoduché, jen ať se trápí. Úsměvu, který se na její tváři objevil, si stačil všimnout, vždy mu totiž vyvolával také úsměv na tváři. Ale teď měl do usmívání se tedy pěkně daleko a ani její úsměv tomu nepomůže. Na odpověď na jeho otázku nikterak nezareaguje, možná by měl alespoň pokrčit rameny či pokývnout hlavou, ale Max nic. Proč by na to měl nějak reagovat, zeptal se a ona odpověděla, to stačí. Zapomenout na nějaké věci, huh, zapomněla říci, že zapomenout i na jednu určitou osobu. Nebýt někdo, kým byla předtím. Škoda, že nechtěla být tou skvělou a nejbáječnější holkou, kterou Max kdy znal. Ale budiž. Max nikdy nebyl ten typ, který by na druhého člověka křičel, to je jedna z mála věcí, která se nezměnila. Vždycky zvládl svůj názor podat jiným způsobem, než zvyšováním hlasu a nadáváním. I když nyní už se u něj to nadávání sem tam objeví. Na její poznámku opětovně nijak neodpoví a nezareaguje. Nečekala ho tu, dobře. Nečekala, že ho ještě kdy vůbec uvidí, dobře. To Max věděl i bez jejích slov, bylo to nadmíru jasné. Když s někým zpřetrháte přátelské poutu a jste od něj na tisíce kilometrů daleko, pravděpodobně si nepředstavujete, jak spolu budete jednou zase šťastně běhat po pláži.*
avatar
Maximilian Diarmuid Wood

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Lucy Quinn Fabray za Thu Mar 16, 2017 7:10 pm

*Jej dôvod prečo sa s ním prestala rozprávať či celkovo si ho vymazala zo svojho života, jej teraz prišiel absúrdny. No on nevyzeral, že by chcel ten dôvod poznať, takže mu to hovoriť určite nebude, vlastne nepovedala by mu to pravdepodobne aj tak. Keby sa tu neukázal, asi by na neho zabudla. Tak si to aspoň nahovárala. Niekde hlboko v sebe vedela, že by to nedokázala. Detstvo s ním bolo to najlepšie ale aby si to priznala? Nehrozí. Teraz už určite nie. Narozdiel od neho, ona na neho nepomyslela inak než ako na najlepšieho priateľa. Nie kvôli tomu ako vyzeral, podľa nej aj tak vyzeral skvelo, aj keď bol tučnejší a nosil okuliare väčšie než jeho hlava. Proste nedokázala na neho myslieť inak. Možno keby sa jej s jeho citmi priznal, bolo by všetko inak. No nepovedal a ona o tom ani len netušila. V jednej veci sa ale zhodnú. Keby sa jej niekto spýtal, čo by v živote zmenila, pravdepodobne by povedala deň keď sa stretla s Maxom. Najradšej by práve teraz od neho odišla ale nedokázala sa ani pohnúť a tak sa len dívala na neho. Možno našli ďalšiu spoločnú vec. Chýbali im oči toho druhého. Aj keby ho nenávidela, jeho oči by mala stále rada a stále by sa jej aj páčili. Narozdiel od Maxa sa tvárila, že je všetko v poriadku a našla si aj nových priateľov. Vidno, že boli naozaj rozdielni. No našla si len pár priateľov, aj keď za priateľky považovala len Santanu a Brittany. Sú aj jediné komu verí. S rodičmi sa ledva rozpráva a nikoho iného nemá. Oh, vlastne ešte Austina, jej priateľa. Bol hot, bol cool, tak prečo by s ním nechodila? Ale aj tak, nejaké veci o Maxovi nezabudla aj keď jej práve teraz boli naozaj na nič. Pamätala si aj na dni keď jej Max volával. Pamätala si ako ten mobil držala v ruke a dívala sa na jeho číslo. Nemala ho už v kontaktoch ale jeho číslo vedela naspamäť. Mala hrozné nutkanie to zodvihnúť, počuť jeho hlas, no nakoniec to proste neurobila. Možno by potom bolo všetko inak, to už ale nemá šancu zistiť. Na to, či z nej dokáže vyčítať ako sa naozaj cíti, či tvári ju teraz ani nenapadlo. Keď boli deti, bolo to obojstranné, niekedy Max nepovedal ani slovo a ona vedela na čo myslí, až tak si boli blízky. Teraz? Nedokázala by vyčítať vôbec nič, aj keď by sa snažila. Veľa sa zmenilo od vtedy ako odišla. Či výzor oboch alebo správanie. Aj keď sama vie, že za to môže sama. Kto by sa choval priateľsky k niekomu kto pretrhal ich priateľstvo a ani sa neunúval sa mu nejak ozvať? Nikto. No podarilo sa mu niečo čo sa nepodarilo nikomu okrem Santany či Brittany, odkedy je tu. Usmiať sa. Je pravda, že hneď ako si to uvedomila, ten úsmev zmizol ale stále bol tam. A za to mohla len spomienka na minulosť. Minulosť s ním. Preto znova nasadí masku a len sa na neho díva. To čo chcela mu povedala. No vyzerá to tak, že to bolo jediné čo z neho dostane. Ten sa vie teda rozkecať.* “Páni. Ty sa vieš teda rozhovoriť. To sa odmala veľmi nezmenilo. Vtedy si pri ostatných ľuďoch stál presne takto. Tupý výraz a stále si len mlčal.“ *Usmeje sa pobavene a zavrtí hlavou. Na nič ale nečaká, na žiadnu jeho reakciu aj keď by sa pravdepodobne žiadnej ani nedočkala a pristúpi ku nemu, až kým nie je pred ním na pár centimetrov. Je nižšia, preto musí trochu zdvihnúť hlavu ale našťastie to nie je až také tragické.* “Zapamätaj si jednu vec. Nechcem aby niekto čo i len vedel, že som s tebou nejak spojená. Preto sa odo mňa drž ďalej a ani sa nesnaž nejak prihovárať. Ale tým som si istá, že to by sa nestalo aj keby som ťa o to poprosila, čo?“ *Mykne jej kútikmi ale pokračuje.* “Som tu niekto. Som hlavná roztlieskavačka, mám skvelé priateľky, mám priateľa a mám dobrú povesť. Nechcem aby mi ju pošpinil niekto ako ty. Rozumieme si?“ *Široko sa na neho usmeje, aj keď to by aj slepý poznal, že tento úsmev nie je ten pravý ale falošný. Potľapká Maxa po hrudi, než ho obíde.* “Skvelo sme si pokecali, vďaka za rozhovor, Diarmuid.“ *Jeho druhé meno. Vie, že neznáša keď  ho tak niekto nazve. Vlastne bola jedna z mála, ktorá o tom vedela. A aj keď sa snažila na neho zabudnúť, že niekto ako on neexistuje, nepodarilo sa. A jeho meno by si zapamätala aj keby ju mučili. Hlavne to druhé. Ako malá ho tak niekedy volala aby ho naštvala ale vždy to myslela zo srandy. Teraz nie. Bolo jej jedno či mu to bude vadiť. Bolo jej jedno všetko čo sa týkalo jej bývaleho najlepšieho priateľa. Alebo sa aspoň tak snažila tváriť. Zatiaľ jej to ale vychádzalo, len na ako dlho. Vedela aj, že sa správa odporne. Uvedomovala si to, pretože takto sa správala skoro ku každému kto nepatril k jej skupine. Vedela aj, že k Maxovi sa správa horšie než k ostatným. Bol to už ale zvyk. Takto sa k ľuďom správala 4 roky a asi jej to tak už zostane. Nemala potrebu sa zmeniť.*
avatar
Lucy Quinn Fabray

Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 17
Age : 19

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Maximilian Diarmuid Wood za Sun Apr 02, 2017 2:18 pm

*Být kdokoliv jiný na jeho místě v takového situaci, už by  na Quinn zvyšoval hlas a posílal do patřičných míst, za to, že se prostě jen tak vytratila bez jediného slova. Jenže Max byl jiný, snad neexistuje osoba jemu podobná. Po těch letech zvládl vytlačit myšlenky, které se zaobíraly tématem, proč se na něj Quinn z ničeho nic vykašlala, co udělal špatně a čím si to zasloužil. Teď i kdyby mu to Quinn řekla klidně sama od sebe, jen by nad tím pokrčil rameny a v podstatě by mu to bylo vážně jedno, šlo by to jedním uchem tam a druhým ven. Až tak mu přestalo záležet na jeho dětské nejlepší kamarádce. Nebo si to alespoň nalhával, když před ní stál. Nechtěl, aby mu na ní ještě záleželo, chtěl ji snad i poslat do patřičných míst, ale nedokázal to. Hodně lidí kdysi nechápalo, proč se Quinn tolik bavila s Maxem, jelikož byl považován za divného tupce. Max to kolikrát nechápal sám, no, snad vždy, ale byl za to hodně rád. Bez Quinn by měl nejspíš hodně depresivní dětství, jelikož by neměl žádného kamaráda. Věděl to i teď, kdyby nebylo Quinn, neměl by dobré dětství, jenže kdyby nebylo Quinn , neměl by zlomené srdce na tisíc kousíčků a nebyla by z něj ještě před rokem taková troska. Samozřejmě, že ji chtěl kolikrát říct, že jí má vážně hodně rád a že jestli bude jeho holka, ale to byla ještě taková ta dětská randíčka a Max nějak tušil, že by s ním Quinn stejně nešla, tak se radši vyvaroval zlomenému srdci. Hah, stejně ho to dostihlo, díky, Quinn. Kdyby si teď vzpomenul na chvíle, kdy ji telefonoval, nejspíš by se nad tím upřímně zasmál, byl tak naivní a hloupý. Doufal, že mu to i po asi stém zavolání zvedne a že vše bude jako dříve, nyní to svoje tehdejší myšlení nechápal. Měl ji prostě nechat být a netrápit se tak dlouho. Měl si najít přátele a trávit čas s nimi a ne se utápět ve vzpomínkách a snaze zapomenout na nejlepší osobu na světě. Měl, ale neudělal to, nejspíš kdyby si našel nové přátele a třeba i holku, tak by teď s Quinn při jejich setkání po sto letech snad i normálně mluvil a jen by nemlčel a nepozoroval ji s myšlenkami, jaká se z ní stala hrozná osoba už jen od pohledu. Max chtěl odejít hned ve chvíli, kdy ji na tý chodbě viděl, ale než to stihlo udělat, už na ni promluvil a ona mluvila zpět na něj, sice poté nastala dlouhá odmlka, ve které by klidně mohl jeden z nich odejít, ale Max nějak tušil, že má Quinn stejně ještě na srdci a i přes to vše ho zajímalo, co mu tedy po těch letech řekne. Tušil, že to nebude nic milého, poznal to na ní. Viděl ten úsměv, miloval ten úsměv, teď by ji za něj ale nejradši vrazil pěstí, jako by se mu snad vysmívala. Poslechl si, co měla na srdci, věděl to, věděl, že chce něco říct, znal ji. Jediná osoba, se kterou kdy zvládl prokecat i hodiny, byla Quinn a jelikož ta už o něj jaksi nestála, tak prostě pokračoval ve svém mlčení, jako tomu bylo kdysi a byl uzavřený do sebe. Sklopil k ní pohled, když přistoupila o několik dalších kroků, přeci jen rozdíl něco kolem dvaceti centimetrů není jen tak, a jen ji pozoroval, ruce měl zastrčené v kapsách mikiny a očima hleděl do očí Quinn. Hah, jako kdyby vůbec stál o to, se s ní ještě bavit. Max nikdy nevěřil na druhé šance a proto i kdyby chtěla sebevíc a on také, nedal by jí druhou šanci, jednou ho zničila a tu další možnost ji tedy rozhodně nedá. Jistě, vypadala na to, že je hlavní roztleskávačkou a má určitě nějakého přítele fotbalistu, který je populární jako ona, vypadala na to, změnila se v to. Nijak nezareagoval na její slova, stále se s prázdnotou díval do jejích oči, i když ho oslovila jeho druhým jménem, na které by háklivý, nezareagoval. Pouze pohled na vteřinu přemístil na svou hruď, po které ho Quinn poplácala a poté se podíval zpět na ní, když ho obcházela. I tak nic neřekl, neměl co říct a kdyby, tak by ji poslal jen do háje. Mohl ji klidně nazvat jejím prvním jménem, Lucy, o kterém, hádal, nikomu na nové škole ani neřekla, ale proč by to dělal? Proč by s ní měl chtít vůbec mluvit? Možná mohl pouze zakroutit hlavou nad jejím chováním, nad její změnou, ale neudělal ani to. Prostě se sebral, pohrával si s krabičkou cigaret v kapse a vykročil dál po chodbě, tam, kam původně směřoval.*
avatar
Maximilian Diarmuid Wood

Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 12. 02. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Kim Hyojung za Wed Apr 05, 2017 12:43 pm

*Hyolyn nikdy moc problémy se školou neměla, ale dnes se jí tam extrémně nechtělo. Většinu času se do školy těšila, jelikož tam měla Jiyeon nebo jiné přátele. Jenže dnešek byl jiný. Její ex-přítel se po roce vrátil a Hyolyn neměla vážně ani nejmenší chuť na to, na něj narazit. Když ho po takové době poprvé uviděla, byla z toho dost rozhozená a doufala, že se jí to jen zdá. Za ten rok se jí v hlavě nashromáždilo snad milion otázek ohledně toho, proč se s ní Suga rozešel. Když ho tedy uviděla, měla chuť po něm skočit, svázat ho a mučit, dokavaď by jí vše nezodpověděl. Ještě víc nesvá byla z toho, když jí napsal a choval se k ní hnusně, nikdy k ní takový nebyl. Jo, byl to pěknej blbec už když ho poznala a choval se ke všem protivně, ale na ní byl milý, tedy, než se s ní vlastně rozešel. Doufala, že si to třeba rozmyslel a vrátí se zpět tam, kde doteď byl a nebude chodit na tuhle školu. Měla na něj dobré vzpomínky, jenže teď jí je určitě svým chováním zkazí a to Hyolyn nechtěla. Nevěděla, co si o tom měla myslet, nikdy ani nepomyslela na to, že by ho mohla znovu vidět a že by se k ní choval takhle. Čekala u své skřínky na to, až dorazí Jiyeon, byla vážně nervózní, věčně nevěděla co s rukama, a tak je měla chvíli založené, poté podél těla nebo zastrčené v kapsách, dokonce si vzal ze skřínky i nějaký učebnice, aby ruce zaměstnala a jen tak je držela. Nechtěla Sugu vidět, ale zároveň ho vlastně vidět chtěla. Jen na to nechtěla být sama a tak doufala, že její nejlepší přítelkyně dorazí co nejdříve. Přešlapovala z místa na místo a snažila se očima zůstat na podlaze, ale stejně jí to většinu času nedalo a musela se rozhlédnout po chodbě, jestli už Jiyeon nejde, ale upřímně, spíše vyhlížela Sugu než jí.*
avatar
Kim Hyojung

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 28. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Min Yoongi za Sat Apr 08, 2017 12:55 pm

*Yoongi školu nesnášel. Nesnášel jí jak v Koreji, tak v L.A. Bylo by mu to všechno tak ě jak jedno, kdyby nemusel tak brzo vstávat. Yoongi byl velice spací typ člověka, dokázal spát klidně až 20 hodin v kuse a nějak ho netrápilo, že tím zaspal celý den. Kvůli škole se však pořádně vyspat nemohl. Rozhodně se mu nevstávalo lépe s pomyšlením na jeho ex přítelkyni, která chodila do té samé školy. Suga -jak si sám říkával, jelikož své jméno zrovna dvakrát nemusel, byl vždy velice introvertní člověk, nesnášel lidi a rozhodně se k nim nechoval mile, vždy prostě jen řekl to co si myslel, nedělal si starosti s tím, že by to mohlo někomu ublížit, to bylo to poslední, co ho zajímalo. Hyojung byla ovšem výjimka. Jeho expřítelkyně miloval, a i přes to, že se ke všem choval hrozně, na ní byl vždy milý. Samozřejmě když se seznámili neměl nejmenší chuť se k ní chovat mile, ale nějakým zázrakem si padli do oka a postupem času Yoongi jen sem tam utrousil nějakou poznámku. Bylo to hrozné před rokem Hyojung lhát, byl sice zvyklý lhát, nedělalo mu to problém, ale lhát Hyojung o tom, že jí nikdy nemiloval byl strašný pocit. Tvářil se při tom naprosto normálně, ale uvnitř ho to trhalo na kousíčky, které jako kdyby poté rozdupal slon. Uklidňoval se tím, že to bylo pro její dobro, dělal to pro ní a na druhou stranu i pro sebe, nemohl už znovu zažít takovou bolest, jako s jeho bratrem, nemohl si dovolit být slabý a bezmocný. Psal jí hnusné zprávy jen kvůli tomu, aby se ujistil, že ho nenávidí, ale upřímně zdálo se spíš, že kdyby se omluvil, klidně by s ním byla nejlepší kamarádka. Suga to nechápal, jak někdo může být tak hodný, tak dobrý jako Hyojung. Nikdy si jí nezasloužil, nedokázal pochopit, jak někdo jako ona vůbec mohl chodit s někým jako on. Yoongi Koreji nesnášel. Už jen kvůli tomu, co všechno špatného se tam stalo, nechtěl tam zůstávat déle než bylo nutné. Yoongimu nedělalo problém se chovat nepříjemně, byla to v podstatě jeho povaha, ale chovat se tak k Hyojung bylo něco jiného, bylo tak moc proti srsti, že se mu chtělo zvracet z něj samého, musel to však dělat. Hyojung rozhodně nechtěl vidět, i když se dokázal skvěle přetvařovat, nebylo mu to vůbec příjemné. Jako obvykle byl Suga oblečený v černé barvě. Černé triko, černá Kožená bunda, roztrhané upnuté černé džíny a černé boty. Momentálně měly jeho vlasy také černou barvu a všechno to bylo ještě doladěné černou linkou kolem očí. I když nechtěl hned ve druhé chodbě narazil na Hyojung. K jeho smůle měl skříňku hned vedle té její, a tak došel až k ní, načež otevřel svou skříňku dp které hodil svůj batoh a vyndal jen věci potřebné na hodinu. Skříňku poté zavřel a věnoval pohled Hyojung. Vypadalo snad ještě lépe než dříve, jako kdyby mu to snad bůh dělal naschvál.* Nemuselas čekat, abys mě přivítala. *Pronesl ironicky, načež jí věnoval pohled z očí do očí.*
avatar
Min Yoongi

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 08. 04. 17
Age : 19
Location : Los Angeles

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Kim Hyojung za Sun Apr 09, 2017 12:13 am

*Hyolyn byla přesný opak. A možná proto jim to spolu klapalo, jelikož protiklady se přitahují, alespoň to si myslela, než jí oznámil, že vlastně na vztahy není a nezmizel pryč. Nedělalo jí problém vstávat v brzkých hodinách jak už kvůli učení nebo kvůli jiným povinnostem, protože se věnovala snad všem mimoškolním aktivitám, které šly, a měla nespočet jiných zájmů. Kde kdy se jak ona, tak ostatní lidé divili, kde vůbec najde čas na chvíli klidu, ale Hyojung to pokaždé nějak zvládla a je s tím, jak vše dělá, spokojená. Vždycky si takovou tu pohodu, kterou člověk potřebuje, vybrala se Sugou, se kterým kdysi trávila každičkou chvíli volného dne a byla to pro ni nejlepší část dne. Dost často ho prostě vytáhla někam ven, jak už na akci nebo do obyčejného kina, ale kde kdy zůstali prostě u jednoho z nich doma a jen lenošili, v čemž byl tedy Suga profík. Milovala chvíle s ním a taky milovala jeho. Nechtěla si nechat jejich rozchodem a Sugovým odjezdem zkazit i jen setinu dne, ale bohužel. Den jejich rozchodu si Hyojung pamatovala, jako kdyby se to stalo jen před pár dny. Ten pocit, že osoba, kterou milujete nejvíc na celém světě vám prostě, a jednoduše řekne, že vás nemiluje a chce se rozejít, je hrozný. Někdo se přes rozchody přenese rychle, ale Hyojung taková nebyla. Probrečela spoustu dní a snažila se na Sugu zapomenout, ale marně, ať už se hnula kamkoliv, všechno jí ho připomínalo a byla opět tam, kde předtím, v slzách. Když už se z toho všeho konečně nějak díky Jiyeon dostávala a už by i možná byla schopna říct, jaký je Suga hajzl, tak si ten namyšlenec nakráčí po roce zpět do školy jako by se nechumelilo. Jako kdyby toho nebylo málo, tak jí i psal a přišlo jí, že na ní byl ještě hnusnější než na všechny lidi kolem. V takové chvíli se vždy obrátila na svou nejlepší přítelkyni, která si věděla rady a poradila jí, co dělat. Kdyby nebylo Jiyeon, určitě by zase probrečela večery nebo by dokonce a Sugou šla a normálně se s ním bavila. Hyojung nedokázala být zlá, už od mala jí bylo vtloukáno do hlavy, že ať se děje cokoliv, má být vždy milá a pozitivní, jelikož takových lidí je na světě málo a je jich potřeba. Samozřejmě, že se jí dařilo, Hyojung byla a je dobrá duše, ale po tom, co se stalo se Sugou, už tolik lidem nedůvěřovala. Na druhou stranu byla i ráda, že je Suga zpět v Los Angeles, jelikož na něj kolikrát myslela s tím, jak se mu asi daří a jestli je v pořádku a teď moc dobře viděla, že se má určitě k nezaplacení a je víc nepříjemný, než kdy předtím. Hyolyn milovala podpatky, jelikož díky nim vypadala vyšší, což ona potřebovala a hlavně opticky jí to prodlužovalo nohy, což nebylo nikdy na škodu. Proto ani dnes neměnila a měla na sobě podpatky, ke kterým si vzala džínové kraťasy, obyčejné volnější šedé triko a kolem pasu uvázanou červeno-černou kostkovanou košili. Jak tak postávala u skřínek, uvažovala nad tím, že by se prostě sebrala a šla domů, ale věděla, že za to by ji Jiyeon asi zabila a tak dále vyčkávala. Rukou si prohrábla rozpuštěné vlasy a už asi po milionté se rozhlédla po chodbě. Jako kdyby se jí zastavilo srdce, když na konci chodby zahlédla Sugu. Ihned pohled stočila před sebe a nakonec na zem. Modlila se, aby hned teď dorazila i Jiyeon nebo aby se Suga otočil a šel pryč, ale bohužel, směřoval přímo k ní a zastavil se u skřínky vedle. Super, teď aby si radši Hyojung nechávala věci někde v křoví u školy, než aby se s ním musela potkávat. Semknula rty k sobě a přejela jí husina po zádech, když na ni promluvil. Nechtěla se na něj podívat, ale copak šlo odolat? Stočila k němu pohled a očima se střetla s těma jeho.* Nečekám na tebe. *Bože, jak jí chyběly jeho oči a to, když se na ní díval. I když to nebyl pohled plný lásky, stejně, byl to Suga a chyběl jí.* Nemůžu za to, že máš skřínku vedle mě, myslela jsem, že se budeme jeden druhému vyhýbat, nestojím tu naschvál. Čekám na někoho jinýho. Odešla bych hned co jsem tě uviděla, ale to by bylo moc divný. Ne, že by tohle už nebylo divný dost. *Zamumlala s tichým povzdechem a očima uhnula jinam, pohled zabodla do skřínky před sebou a doufala, že se teď z ničeho nic objeví Jiyeon a zachrání ji.*
avatar
Kim Hyojung

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 28. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Min Yoongi za Sun Apr 09, 2017 12:24 pm

*Suga nikdy nechápal, jak to, že jim to spolu vůbec klapalo. Protiklady se sice přitahují, ale vážně, jak může někdo jako Hyojung vůbec vydržet s někým jako je on. Suga by stále jen spal, pokud nespal, tak jedl a jediná třetí záliba kterou měl bylo rapování po nocích v klubech, nebo skládání písní. To bylo asi tak všechno co byl schopný dělat. Když však potkal Hyojung změnilo se to, což překvapovalo jak ostatní, tak hlavně jeho. Nikdy nikam jít nechtěl, to se nezměnilo, ale šel kvůli Hyojung a když už šel, tak si to užil. Kvůli Hyojung  se mu dokonce i lépe v stávalo do školy, sice pořád vstával nerad, ale pomyšlení na to, že jí uvidí to zlepšovalo. Nyní bylo vstávání opět hrozné, nejradši by si s sebou do školy vzal postel a dál tam spal. Občas bylo těžké se s Hyojung sejít právě kvůli tomu, že měla tolik mimoškolních aktivit, a tak Suga buď spal a čekal až přijde, nebo prostě jen seděl a sledoval jí, jak koná svou mimoškolní aktivitu. Nedělalo mu problém tak sedět třeba dvě hodiny, někdy třeba psal nějaké texty, ale většinu času jen sledoval Hyojung a noc jiného nedělal, stačilo mu to jako zábava a že nemusel nic dělat bylo jedině plus. Suga nikdy nepotkal milejšího člověka než byla ona, proto pro něj bylo hrozné, když jí musel ublížit ale neměl na vybranou. Bylo to pro její dobro, věděl že se bez něj bude mít mnohem lépe. Nikdy na ni nepřestal myslet ale kdyby jí řekl pravdu, odpustila by mu, věděl to, protože jí znal. Litovala by ho a lítost on nesnášel ze všeho nejvíce. Viděla by v něm zase to dobré, už by ho neměla za toho zlého a to on nemohl dopustit, potřeboval, aby si o něm myslela jen to nejhorší, bylo to pro ní lepší, zasloužila si někoho mnohem lepšího než byl on, a i když ho ho ničilo, hodlal jí od sebe odradit jak jen nejlépe to půjde, raději bude navěky sám, než aby jí zkazil život svou přítomností. Bylo hrozné udělat něco takového někomu jako Hyojung, protože to byla snad ta nejmilejší dívka jakou kdy potkal, byla na rozdíl od Sugy ke všem velice milá a ráda pomohla, což Sugu někdy až štvalo, protože jí chtěl mít jen pro sebe. On osobně nikdy nebyl romantik a podobné věci, ale Hyojung opravdu miloval, ani se nedivil, že mu nechtěla věřit, když jí ze dne na den řekl, že jí nikdy nemiloval, jak by se člověk mohl k němu chovat takto, kdyby k němu nic necítil. Jenže na druhou stranu, byl to Suga, mohla by si aspoň myslet, že je prostě idiot. Jenže jsme znova u toho, byla to Hyojung o kom se tu mluvilo, a ta hledala v každém vždy něco dobrého, ať už šlo o kohokoliv. Její nejlepší kamarádka mu dokonce i psala, možná by si jí za normálních podmínek i oblíbil, za to, že se Hyojung tak zastávala, ale v tuto chvíli se mu zdála jako pěkná nána, která se jen srala do něčeho do čeho jí nic není. Plánoval se vrátit zpět, ale netušil, že to bude tak brzy, tedy rok byl dost dlouhá doba, ale jeho otec chtěl aby zůstal nejmíň pět let v Koreji, aby mohl zdědit firmu o kterou neměl nejmenší zájem. Firmu, kterou měl zdědit jeho bratr, ale protože zemřel zůstalo to na Sugovi. Suga nesnášel právníky a nesnášel i svého otce, za to, že ho do toho nutil. Raději odjel zpět do Los Angeles, kde bydlel u svého bratrance, který se mu aspoň nešťoural do života. Se svým bratrem měl velmi dobrý vztah a chyběl mu opravdu hodně, právě proto se rozhodl, že bude Hyojung lhát, nechtěl znovu zažít takovou bolest. Myslel to dobře i pro ní, i když to tak nevypadalo, vždy myslel především na ní, a pak až na sebe. Hyojung byla krásná a zdálo se, že za těch pár měsíců, co jí neviděl se stále ještě krásnější. Zanechává si val svůj neutrální výraz, načež se k ní znovu otočil.* Byla to ironie Hyojung, nemusíš mi to hned vysvětlovat. *Následně nevěřícně zakroutil hlavou.* Jako by ses mi za to snad chtěla i omluvit, bože Hyojung vzpamatuj se už konečně a přestaň být tak zasraně milá. *Suga byl klidný člověk, ale její chování ho přivádělo k šílenství, jak vůbec mohla být tak milá, skoro nic neřekla, ale už jen z jejího tónu hlasu měl Suga chuť jí obejmout, nemluvě o tom jak byla roztomilá. Nejradši by si jednu vrazil, aby se vzpamatoval.*
avatar
Min Yoongi

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 08. 04. 17
Age : 19
Location : Los Angeles

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Kim Hyojung za Sun Apr 09, 2017 4:20 pm

*Možná s ním byla proto, že byl jiný. Většina kluků na škole patřila k takovým těm nemachrovaným sportovcům, ale Suga takový nebyl. Jasně, když na někoho promluvil, choval se z části stejně, ale po čase, který s ním Hyojung strávila, zjistila, že není zlý, když zvládne být hodný na ní, zvládne to i na ostatní. Milovala těžké výzvy a také, že si jednu takovou dala, chtěla, aby se Suga choval ke všem tak, jako k ní, ale netrvalo dlouho a zamilovala se do něj. Ani to sama vlastně nečekala, jelikož předtím žádnou nějakou lásku ani nepoznala, ale díky Sugovi mohla poznat i zlomené srdce. Vždy viděla v lidech to dobré, a když zjistila, jak zvládne Suga být hodný a milý, byla více než ráda a chtěla s ním trávit čas o to víc. Ze začátku jí přemlouvání aby s ní někam šel, trvalo poměrně dlouho, ale postupem času už prostě šel sám a rád, z čehož byla Hyojung šťastná. Ráda s ním chodila na místa, kde bylo karaoke nebo podobný věci, protože tam jí přišlo, že se Suga nejradši zapojoval. Hyojung měla od rána do večera co dělat, několik dní v týdnu učila malé děti tancovat a další dny učila ty starší, také s oblibou chodila zpívat, patřila k roztleskávačkám, pořádala skoro každý ples, který se na škole udál, a byla ve školním výboru. Byla členem školních novin a dalších milionu věcí, které na škole jsou. Možná, že by tam i uklízela, jak byla do všeho zapálená. Také snad byla na každé hodině navíc, která se naskytla, jelikož se chtěla dostat na jednu z nejlepších vysokých škol a to se neudělá samo. Jako kdyby toho nebylo málo, pomáhala ještě rodičům v obchodě, když jí bylo potřeba nebo se prostě nabídla sama. Někdy se i divila, jak zvládala trávit se Sugou tolik času, když měla zabranou snad každou minutu dne, ale v tomhle byla Hyojung asi kouzelnice. Zvládla jít večer na párty, která se pořádala snad každou chvíli u někoho a vydržela se bavit až do rána, zvláště když tam měla Sugu. Díky všem těm aktivitám se jí aspoň sem tam po rozchodu podařilo na Sugu nemyslet, ale většinu času stejně skončila myšlenkami u něj a u toho, co asi udělala špatně, že mu v tu chvíli došlo, že na vztahy není. Ať už se snažila sebevíc, nemohla na to přijít, co řekla špatně. Třeba už ho přestala bavit nebo mu lezla na nervy, to jí také napadlo. Přeci jenom po takový době se mu už třeba ani nemusela líbit. V hlavě měla snad milion otázek, které mu chtěla položit, kdyby se s ním ještě někdy viděla. Ale když už tu byl a psal jí, vždy jí odpověděl stejně. Prostě není na vtahy. Samozřejmě, že to Hyojung nestačilo, chtěla vědět víc, nespokojí se jen s tímhle, ale tak nějak se začala smiřovat s tím, že víc z něj nevytáhne. Nechtěla teď na Sugu myslet jako na nějakýho zlýho hajzla, ale musela se přes to přenést a tak se o něm snažila přemýšlet jako o nejhorším člověku na světě, ale stejně jí vždy v mysli utkvěly ty chvíle, když byly ještě spolu. I když to všechno byla lež, byly to nejlepší momenty vůbec. Jiyeon věděla snad o všem v jejím životě a proto to byla první osoba, za kterou šla, když se s ní Suga rozešel a také teď, když se vrátil. Přála by si být jako ona, protože pak by zvládala Sugu jednoduše odpálkovávat a ne jako teď, kdy mu prostě na vše odepsala a nedokázala ani zalhat v tom, že by ho třeba nesnášela. Hyojung věděla, jak to má Suga s rodiči a možná i proto si ti její rodiče oblíbili Sugu tak moc, že je nejspíš ten rozchod vzal víc než samotnou Hyojung. Taky, že ten večer po rozchodu probrečela celá rodinou celou noc. V tuhle chvíli by nejradši Hyojung odešla, jelikož už jen jeho přítomnost jí vyvozovala vzpomínky, díky kterým měla slzy v očích zvláště po tom, co ještě Suga řekl. Jedna věc je, když je na ní hnusný přes internet, ale když s ní mluví naživo a je k ní takovýhle? To už na ní bylo moc. Už se nadechla s tím, že mu řekne opět něco v rámci možností milého, ale pak se zarazila. Co by asi udělala Jiyeon, kdyby byla na jejím místě a slyšela tohle. Hned jí napadlo co. Nadechla se a snažila se nasadit pohled, který by říkal, že jí je jedno, co řekl a že to není důvod, proč měla slzy v očích. Otočila se k němu čelem a během chvilky mu přistála facka na tváři.* Chtěl jsi, abych tě nenáviděla, abych litovala toho, že jsem tě poznala. Fajn. Pokračuj v tomhle chování ještě chvíli, buď na mě takový, nadávej mi a klidně mě i ponižuj. Pak se ti to určitě splní. Budeš mít všechna čísla jedna v mém životě. První láska. První zlomené srdce. První osoba, kterou bych nenáviděla a přála jí jen to nejhorší. *V životě nikoho neuhodila, takže v podstatě i v tomhle je Suga první. Měla tušení, že přesně něco takového by jí Jiyeon poradila, aby udělala, ještě by ho měla poslat do patřičných míst, ale to už by bylo dle Hyojung příliš. Moc dobře věděla, že po chvíli bude litovat toho, co mu řekla a že ho uhodila, ale snažila se tvářit jako kdyby jí to bylo jedno. Vlastně si to i zasloužil, tak by se neměla proč cítit špatně, ale je to Hyojung.*
avatar
Kim Hyojung

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 28. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Min Yoongi za Sun Apr 09, 2017 6:02 pm

 *To Suga rozhodně byl. Většina kluků byli sportovci, šprti, nebo se zajímali o něco jiného. On se nezajímal v podstatě skoro o nic, až na pár výjimek, sport nesnášel, jediný basketbal mu šel, ale že by ho hrál nějak rád, to se zase říct nedalo. Opravdu bylo jen málo věcí, co Sugu zajímalo, dokonce i tančil ve skupině s Jungkookem, což byl kluk o pár ročníků níže, ale to dělal spíše kvůli tomu, že donutil Taehyung, jeden z jeho velice otravných kamarádů. Ano, Yoongi měl dokonce pár přátel, ale nejvíce vycházel pravděpodobně s Jaebumem, s kterým se seznámil v Koreji. Z nějakého důvodu si rozuměli, možná právě proto, že Sugu nic nezajímalo a Jaebumovi to vyhovovalo. I když, občas měl Suga chuť mu vrazit. Většina kluků byla namyšlených, nebo podobné věci, což byl Suga sice taky, ale nechával si to pro sebe, když se nikdo neptal. A nebyla to namyšlenost, bylo to spíš to, že věděl, že je pohledný, také věděl, že když chce dokáže být dobrý v čemkoliv, tak co by lhal že? Nemůže přece za to, že je génius. Vlastně ani netušil, co ho kdy vedlo k tomu, aby byl na Hyojung milý, možná to bylo tím, jak moc milá byla, prostě nešlo být na někoho takového nepříjemný. Nejhorší bylo když brečela, stávalo se to málokdy, ale když už brečela Yoongi netušil, co by měl dělat, na utěšování moc nebyl, ale i tak by jí dal všechno jen, aby byla spokojená. No, postupem času udělal tak maximálně přesný opak. Když po něm někdy chtěla, aby se na něco mile zeptal, nebo něco podobného, jen zvedl obočí a protočil očima, nechápal, jak po něm může vůbec něco takového chtít. I když byl s ní, nedělalo mu problém být na ostatní nepříjemný, stejně jako vždycky. Jediná osoba, ke které se choval dobře byla Hyojung a ještě tak maximálně její rodiče, kteří byli mimochodem skvělí, mnohem lepší, než jeho vlastní. Jeho matka byla sice hodná, ale neuměla se postavit za svůj názor, vždy jen přikyvovala na to, co řekl jeho otec a to Yoongiho štvalo, možná proto se také choval tak jak se choval, vždy za to může výchova, prostě to tak je. Ze začátku jí většinou odpověděl, že pokud s ním chce trávit čas, bude ho s ním muset trávit na gauči, ale postupem času už jen přikývl, když navrhla, že někam půjdou, karaoke ho dokonce i bavilo, možná právě proto, že jeho zálibou byl rap, ale občas Hyojung vybrala písničku, za kterou myslel, že jí zabije, rapovat sice uměl, ale zpívat teda moc ne. Upřímně, nikdy nepochopil, jak jí to může všechno bavit, nebo proč to vlastně dělá. Je mu přišlo už dost, že po něm chtějí, aby trávil tolik času ve škole, ještě nějaké mimoškolní aktivity, no tak to určitě. Nejvíc ho asi štvalo, že když na ní čekal a ona například uklízela nedalo mu to a musel jí pomoct, i když vážně hodně hodně nechtěl, prostě se nemohl dívat, jak to dělá sama, pokud teda neusnul na lavičce při tom, co ona dělala nějakou tu svojí aktivitu. O vysoké škole Suga zatím ani nepřemýšlel, pravděpodobně nepůjde na žádnou, stejně se chce živit rapováním a k tomu žádnou vysokou nepotřebuje, co si o něm budou myslet rodiče je mu upřímně jedno, přeci jen už je dospělí a má právo si o svém životě rozhodovat sám a on rozhodně není ten typ, co by se spokojil s tím, že by dělal do konce života něco, co by ho nebavilo. Už nyní vydělával docela dost za to, když někde přes noc rapoval, tak proč by se tím nemohl živit? Co je vůbec komu do toho, co bude dělat se svým životem. Občas dokonce i dobrovolně pomáhal Hyojung v obchodě jejích rodičů. Říkala mu sice, že to dělat nemusí, ale on s ní chtěl trávit co nejvíc času, a tak třeba jen seděl za pokladnou, ale hlavní bylo, že byl s ní. I přes to, že jí nejméně milionkrát říkal, aby si to nevyčítala, že to není její vina, věděl, že to dělat bude, protože taková ona prostě byla a hledala vinu na své straně, přitom to byla vlastně chyba osudu. Yoongi jen doufal, že když jí bude odpovídat stále stejně jednoduše se s tím spokojí a nebude z něj páčit pravdivou odpověď. Lepší výmluva ho bohužel nenapadla, prostě se k ní začal chovat jako ke všem ostatním a dělat, jako by mezi nimi nikdy nic nebylo, nebo jako kdyby nikdy vlastně o nic nešlo. Bohužel jí za dobu jejich vztahu nejednou řekl, že jí miluje, šlo to tedy těžko vymluvit, ale co víc mohl dělat, nemohl jí říct pravdu. Ani pro něj nebylo příjemné říkat jí to naživo. Nebylo to tak těžké napsat to přes zprávy, když jí nemusel koukat do očí, ale nemohl se k ní najednou jen tak z ničeho nic chovat zase jako dřív, protože by mu odpustila, určitě by mu odpustila. Když Hyojung chvíli mlčela, myslel, že se rozhodla, že už nic neřekne, jenže za chvíli už mu přiletěla facka. Nechal hlavu otočenou na pravou stranu, oči sklopené k zemi. Zatnul zuby, aby něco neřekl, protože moc dobře věděl, že si to zasloužil, a bylo dobře, že to Hyojung udělala, protože to znamenalo, že se nebojí si k němu něco dovolit, což přesně potřeboval. Na druhou stranu to však také znamenalo, že tím co říká, jí hodně ubližuje, což dělal nerad, vážně ho to tížilo, ale ona si musí myslet opak, protože tak je to správně.* Tak ses za tu dobu, co jsem tě neviděl přeci jen trochu změnila. *Odpověděl, přičemž se na ní opět podíval.* Gratuluju, za chvíli na tom budeš možná stejně jako já. *Dodal ještě. Bylo pro něj opravdu těžké jí něco takového říct, ještě když měla slzy v očích, nesnášel se za to, že tam byly právě jeho vinou, ale lepší když tam budou teď, než kdyby tam byly v budoucnu víckrát.* Jestli ti to pomůže k tomu, abys mě nenáviděla, tak prosím. Vraz mi znovu. 
avatar
Min Yoongi

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 08. 04. 17
Age : 19
Location : Los Angeles

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Kim Hyojung za Sun Apr 09, 2017 8:42 pm

*V době, kdy se Sugou ještě nechodila a teprve se tak nějak poznávali, o ní měli ti namyšlení sportovci z vyšších ročníků poměrně i zájem. Přeci jen pěkná holka to byla a ještě k tomu se předháněli, kdo první sbalí prvačky. Hyolyn o ně ale nestála, protože přesně věděla, jak by to dopadlo a navíc se jí nikdo z nich ani nelíbil. Škoda, že nevěděla, jak to tehdy dopadne i se vztahem se Sugou, to by se mu jinak také vyhnula a striktně ho jen sem tam pozdravila na chodbě. Bohužel by ještě ani před rokem nepomyslela na to, že by vše mohlo dopadnout tak, jak dopadlo. Hyojung poměrně hodně překvapilo, když o Sugovi zjistila při hodině tělocviku, že mu basketbal jde. Samozřejmě, že si z něj nějakou chvíli dělala srandu, jestli se to naučil hrách ve snech nebo jak je to vůbec možné. Ještě větším překvapením bylo, že tančil. Hrozně ráda chodila na jejich tréninky a jen tak tiše je pozorovala, no převážně sledovala Sugu, jak jinak. S jeho přáteli si rozuměla, alespoň podle ní samotné, ale po jejich rozchodu už se s nimi zrovna moc nebavila. Nechtěla, jelikož jí vždy připomněli Sugu, ale několikrát za ten rok jí to prostě nedalo a šla se některého z nich zeptat, jestli neví něco o Sugovi. O Jaebumovi slyšela hodně, jak už ze zpráv, internetu či od její nejlepší přítelkyně, která s ním poměrně dlouho chodil. A taky, že to byl jeden z mála lidí, o kterých by Hyojung řekla, že ho zrovna dvakrát nemusí. Sice ho nepoznala osobně, ale ani nechtěla. Kdykoliv o sobě Suga říkal, jak moc dokonalý je, chtěla mu jen přitakávat, ale proč mu zvyšovat už tak dost vysoké ego, tak do něj vždy jen na veřejnosti drcla, ať mlčí a nechá toho. Na Hyojung byl vždy každý milý, možná je vždy nakazila svou milostí, ale prostě si na to zvykla, proto, když přišel Suga a byl ze začátku protivný i na ní, tak se jí to celkem dotklo, ale postupem času se vše změnilo a poté se to změnilo znovu. Možná měla litovat toho, že se kdy jen pokusila o to se s ním bavit, ale taková ona nebyla. Byla ráda za celé ty dva roky, kdy znala Sugu takového, jakého milovala. Teď? Teď už to bylo horší. Hyojung se sice dotkla kde jaká kravina, ale jen málo co ji dohnalo k slzám. Nejhorší to bylo, když její mamka onemocněla a skončila v nemocnici, první, za jakým šla, byl právě Suga, u kterého jí stačilo jen obejmutí a slova, že to bude dobrý. Během tohohle roku si kolikrát přehrávala v hlavě jejich společné chvilky a přemýšlela, jestli vůbec cokoliv z toho bylo pravé. Lhal několikrát o tom, že ji miluje a trávil s ní spoustu času, Hyojung si kolikrát říkala, jak by asi vše dopadlo, kdyby se s ní rozešel třeba po měsíci a ne po takové době. V pokoji měla polepenou zeď s obrázky, čeho všeho by chtěla dosáhnout a měla tam i spoustu fotek, jak se svými přáteli, nebo když potkala nějakou slavnou osobu, ale především tam měla fotky se Sugou, které ještě doteď nesundala. Kolikrát už se k tomu odhodlávala a Jiyeon jí věčně říkala, ať je spálí, ale Hyojung na to neměla to srdce. Když byl Suga i v její přítomnosti na ostatní protivný, nějak už se s tím po pár měsících smířila, ale sem tam jí to stejně nedalo a zkusila se zeptat, jestli by nemohl být nějaký den milý, že by ho to určitě nezabilo. Hyojung by svoje rodiče nikdy nevyměnila, byli to nejlepší lidi, které si mohla přát a udělali by pro svojí holčičku první poslední, ale i přes to nebyla rozmazlená. Zdědila to nejlepší z nich obou a nemohli na ní být více hrdí. Ze začátku jí ani nevadilo trávit se Sugou čas pouze poflakováním, jelikož se jí chvilka oddychu taky hodila. Jenže po čase to prostě její akčnost neunesla a nevydržela jen tak nic nedělat. Doteď si pamatuje první večer, kdy ho vytáhla ven a byl to jeden z nejlepší večerů vůbec. Když chtěla Sugu někdy poškádlit, vybrala mu prostě na karaoke nějakou písničku z dojáku a poté dělala nevinnou, že to tam naskočilo samo nebo se uklikla. Vždycky byla ráda, když jí Suga s něčím pomohl, jak už v obchodě nebo jinde. Taky, že pak měli víc času na make out, muhaha, Hyojung měla snad o vysoké škole rozhodnuto ještě předtím, než šla na střední a proto sem tam i Sugu otravovala s tím, kam by chtěl jít on a že společně najdou nějakou vysokou školu. Sama chtěla být doktorkou, a jelikož milovala děti a povahou se i hodila na dětské oddělení, chtěla dělat právě to. Doufala, že po tom, co se Suga vrátil, tak by to třeba za pár týdnů mohlo být lepší, ale nějak v to přestala doufat po asi třech prvních větách, co jí napsal. Nespouštěla z něj pohled, snažila se zůstat očima na jeho tváři a neuhýbat jinam, ale bylo to snad to nejtěžší, co kdy dělala.* Nezměnila, aspoň si tedy myslím, že ne. Ale zasloužil sis to. Za to, jak jsi mi lhal. Lhát o tom, že někoho miluješ je to nejhorší, co jsi mohl udělat. *Pohledem zůstávala vzdorně zakotvená v jeho očích, ale poté se podívala na jeho tvář, na které mu přístála facka a nakonec pohledem zase skončila na prostorách chodby* Chtěla jsem tě nenávidět, ale nejde to. A tohle tomu vůbec nepomohlo. Promiň, nechtěla jsem ti vrazit facku, mrzí mě to. Nevím, proč jsem to udělala, nejsem přece taková. 
avatar
Kim Hyojung

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 28. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Min Yoongi za Mon Apr 10, 2017 3:00 pm

*Suga občas měl nějakou tu známost v klubu, ale normálně se o holky nějak moc nezajímal, protože když říkám, že se nezajímal o nic, myslím tím vážně o nic. Byl zázrak, že se s Hyojung vůbec kdy začal bavit, ale byl za to rád, velmi rád. Kluci si jí všímali pořád, i když spolu chodili a Suga si toho moc dobře všímal. Nesnášel, když se na Hyojung někdo jiný Koukal takovým tím pohledem. Jak už jsem zmínila, vždy by jí měl radši jen pro sebe. Ne, že na něj by holky nekoukaly, samozřejmě že ano když vypadá tak, jak vypadá, jenže s ním to je něco jiného, jeho nikdo nezajímá, zatímco ona je ke všem přátelská a milá. Nikdy by to tak dopadnou nemuselo, kdyby jeho bratr nezemřel v autonehodě, ale možná to byl prostě osud a Suga evidentně neměl být šťastný. Vždycky věděl, že si někoho jako Hyojung nezaslouží, ale že mu to dá bůh najevo tímto způsobem, no tak to opravdu netušil. Upřímně, on sám taky nevěděl, že mu to jde, možná to byla jen náhoda, nebo uměl jen dobře zamířit, bůh ví, bylo mu to upřímně docela jedno, i kdyby mu to šlo sebevíc žádný sport dělat nehodlal. Vždycky jen protočil očima, když si z něj dělala srandu a odpověděl, že je jasný že mu to jde, když je přeci génius. Nikdo by do něj netypnul, že tančí, ale kupodivu ho to docela bavilo a aspoň něco málo dělal. Většinou se docela divil, že si Hyojung vůbec najde čas v tom svém přeplněném diáři, aby se na jeho zkoušku přišla podívat, ale řekněme si po pravdě, co Hyojung nezvládne. Suga v tanci možná nebyl nejlepší na světě, ale když se snažil, šlo mu to dost dobře. A vzhledem k tomu, že to byli jeho kamarádi, řekli mu to a on byl nadšený, že se o něj ještě stále zajímá, ale na druhou stranu, neměla by se o něj zajímat, když jí řekl, co ji řekl. Jaebum byl stejně egoistický idiot, jako Suga, možná právě proto si padli do oka. Zdálo se to skoro jako naschvál, JB byl jeden z mála lidí, které Hyojung nebyli sympatičtí a zrovna s ním se Suga bavil, jaká to náhoda. Občas toho nechal, když to po něm chtěla, ale většinou spíše pokračoval, než toho člověka před sebou pořádně poučil o tom, kdo je tady genius. Měla hold smůlu, na zemi existovali ignorančtí lidé jako byl právě on, ale zvykla si na to poměrně dost rychle. I když to Hyojung nevěděla, jediné, co se za tu dobu nezměnilo, bylo to, jak Suga o Hyojung přemýšlel. Nikdy o ní nepřemýšlel v jakémkoliv špatném smyslu, protože věděl, že je ztělesnění dobra. Suga mohl odjet do Koreji až o týden později, ale raději zmizel hned, protože by se s Hyojung musel nakonec stejně rozejít, věděl, že zůstane pryč další dobu, a aby na něj čekala mu přišlo jako hloupost, hlavně by to bylo vůči ní sobecké, nemohl si ji nechávat stále jen pro sebe, byl to přeci její život, ne jeho. Když jí viděl poprvé, po tom co se vrátil, myslel si, že nebude vůbec schopný jí vídat každý den, protože mu to rvalo srdce. Suga byl sice bezcitný imbecil, ale Hyojung opravdu miloval, byly to jedny z mala citu, které k někomu skutečně choval a muselo to skončit tak špatně. Bylo to hrozné i pro Sugu, sice měl rodinu, ale nikdy se v jeho rodině jeden o druhého moc nezajímal, a tak netušil jaké to je, ještě ke všemu vidět smutného věčně veselého člověka se nedá vydržet. Tak vždy jen doufal, že ji pomůže aspoň jeho přítomnost. Vzhledem k tomu, že nikdy neměl v plánu se s ni rozejít, nepředstavoval si, jaké by to bylo kdyby to udělal dřív, protože moc dobře věděl, že by to neudělal, rozhodně ne bezdůvodně. Yoongi její polepenou zeď viděl mockrát a vždycky nadával ať to dá pryč, protože je divný, když k ní jdou kamarádky a třičtvrtina její zdi jsou jejich společné fotky. Avšak i když toto říkal, sám měl na skříni v pokoji několik rámečku s jejich fotkami. Upřímně docela by ho zajímalo, jestli Hyojung všechny ty fotky ze své zdi strhala a spalila, protože on je stále měl. Ovšem Hyojung byla v jiné situaci, než byl on. Kdyby Yoongiho rodiče Hyojung někdy poznali, což se nestalo, určitě by si ji zamilovali víc než jeho, protože byla dokonalá. Vážně, co Hyojung neuměla? On však nechtěl, aby jeho rodinu poznala, nebylo o co stát, tak to vždy zařídil tak, aby se nepotkali. Bylo mu jasné, že tak aktivní člověk jako Hyojung to s nim na gauči moc dlouho nevydrží, ale přemáhala se docela dlouho. I když to nechtěl přiznat, vždy si užil každý večer strávený s ní, ať už to bylo kdekoliv. Možná to všechno pomáhání Suga dělal právě kvůli tomu make outu muhaha. Vždy když tam nikdo nebyl jednoduše si jí přitáhl k sobě a neměla na vybranou. Vždy když se ho ptala na vysokou odpověděl jí buď, že je na to ještě dost času, nebo že na žádnou nechce. Bože, on děti nesnášel, pořád jen dělali hluk, že člověk ani nedokázal klidně spát.* Lež jako lež, v podstatě to nic nebylo, kdybys byla trochu víc inteligentní všimla by sis toho už dávno. *Odpověděl, i když pravda byla zcela jiná. Nemohla si ničeho všimnout, protože ji skutečně miloval. Následně sw zasmál, nebyl to však skutečný smích, byl to spíše takový ten ironický.* To si snad děláš prdel. Jak můžeš někomu vrazit facku, a pak se mu ještě omlouvat. Kurva Hyojung vzpamatuj se.
avatar
Min Yoongi

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 08. 04. 17
Age : 19
Location : Los Angeles

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Kim Hyojung za Fri Apr 21, 2017 11:21 pm

*Od té doby, kdy se s ní Suga rozešel vlastně ani s nikým nechodila. Samozřejmě, že dostávala nabídky, ale vždy si v duchu řekla, že je ještě brzy a úplně se přes Sugu nepřenesla a tak si nechce začínat nějaký vztah. Jenže přenést se přes takového Sugu je více než komplikované a nepovedlo se jí to ani po roce, hold je Suga až moc komplikovaný a není to nic jednoduchého. Nikdy moc nechápala, proč Suga žárlil, když byla ve společnosti nějakého jiného kluka, přeci jen milovala jeho a tak se neměl čeho bát. Ale po nějakém čase přeci jen taky začala žárlit, když o něm mluvila nějaká cuchta na chodbě. Jenže Hyojung měla tu výhodu, že Sugu snad nikdo nezajímal, takže se neměla čeho bát a navíc mu věřila. Což neměla dělat, draze na to doplatila. Někdy po večerech přemýšlela nad tím, jaké by to teď bylo, kdyby byli se Sugou ještě spolu, kdyby jí vážně miloval, jenže takové myšlenky jí vždy zvládly rozesmutnit a tak automaticky hrábnula po mobilu a hledala útěchu u své nejlepší přítelkyně. Nikdy nad tím, jestli si Sugu zasloužila nebo on ji nepřemýšlela, nepotřebovala, byla s ním šťastná a to bylo jediné, na čem jí záleželo. Bohužel to tak nebylo i z druhé strany, alespoň to si myslela a stále myslí. Suga v prváku svým egem sice neudělal ten nejlepší dojem, ale Hyojung nějak v tu chvíli tušila, že to nebude jen naegovanej kluk, kterému na ničem nezáleží. Vždy hledala v lidech něco víc, než co ukazovali. Měla z něj snad jako jediná dobrý dojem a byla více než ráda, když zjistila, že se k ní zvládne chovat hezky. Možná se až moc lehce a rychle zamilovala, ale nelitovala toho. Suga už zvládl překvapit jen tím, že udělal za den nějaký ten pohyb, a tak když zjistila, že umí tančit, tak z toho byla v šoku snad týden. Hyojung měla sice každou vteřinu dne co dělat, ale pokud šlo o Sugu, zvládla by zrušit snad celý den a být jen s ním. Párkrát to tak i udělala a byly to ty nejlepší dny, i když se třeba jen povalovali na gauči a sledovali filmy. Věděla, že by se na Sugu neměla po tom všem ptát a ještě k tomu na něj myslet, ale vždy se jí do myšlenek dostal tak nějak sám a nemohla s tím nic udělat. Kde kdy si s tím věděla rady Jiyeon, která jí zvládla rozptýlit na plné čáře a tak zase nějakou chvíli na Sugu nemyslela. Když se Suga v její přítomnosti přestal s někým dohadovat, byla ráda, že na ní dá, ale stejně většinou prostě pokračoval dál a tak si Hyojung připomínala, že je to prostě Suga a každý je podle něj hloupý a musí mu to dát najevo. Někdy ale zvládla dělat uraženou, když urazil některého z jejích blízkých přátel, ale je to Hyojung, nevydržela být naštvaná ani pět minut a navíc být naštvaná na Sugu taky nezvládla, vždy si ji zvládl „udobřit“. Hyojung by na Sugu čekala klidně až do konce světa, ale stejně skončila se zlomeným srdcem. Nejvíc ji na tom všem mrzelo, že ani nevěděla, kam se vypařil. Měla tolik nezodpovězených otázek a Suga byl pryč. Ten den byl pro ni snad zatím nejhorší v životě. A den, kdy Sugu viděla po takové době, jen tak se procházet po škole, byl pro ni nejvíc šokujícím dnem. V tu chvíli se u ní vystřídaly snad všechny emoce a měla touhu utéct ze školy a nikdy se tam nevrátit. Kdyby každý chodil do jiného ročníku, bylo by to určitě jednodušší, přeci jen vyhýbat se mu na chodbě by nějak šlo, ale být s ním na každé hodině bylo vážně těžké. Když ji poprvé něco rozesmutnila, netušila, že bude Suga tak vnímavý a přesně vědět, že potřebuje jeho přítomnost a obětí. Ve chvílích, kdy na ni byl Suga milý si přišla jako ten nejvíc speciální člověk na světě, protože jeho milou stránku znala snad jen ona sama a byla ráda, že to mohla být právě ona. Hyojung i kdyby chtěla, nedokázala by zničit jejich společné fotky nebo nějaké věci, které měla se Sugou spojené. Pokoušela se o to. Hodněkrát. Nebo řekla Jiyeon, aby to udělala, ale vždy ji nakonec zarazila. I když díky vzpomínkám na Sugu zvládla být smutná, někdy tomu bylo právě naopak, když si vzpomněla díky nějaké fotce na společnou chvíli. Zezačátku i chtěla Sugovi rodiče poznat, ale když viděla, jak moc se tomu vyhýbal, tak od toho ustoupila také. Přeci jenom k tomu musel mít nějaký důvod a věřila tomu, že dobrý, proto ho nechtěla do ničeho nutit. Někdy ani moc nechápala, proč Suga tak moc rád tráví čas nic neděláním, ale když měla několik nabitých dnů po sobě, tak to pochopila. Milovala jeho přítomnost a ještě víc ty chvíle, kdy jí líbal, přišla si pak jako ta nejšťastnější holka na světě. A po rozchodu jako ta nejvíc naivní a hloupá holka na světě. Sem tam jednou za čas Hyojung hlídala dceru mamky známé a když u ní byl zrovna Suga, schválně mu dělaly obě naschvály, protože věděla, jak nemá děti rád. Ale tak nějak doufala, že by před ní nebyl hnusný dokonce i na dítě.* Kdybych byla víc inteligentní a všimla si toho, tak bys mi prostě zlomil srdce dřív. Vyšlo by to na stejno, dříve nebo později. *Pokrčila nad tím rameny a pohled měla upřený na zem před sebou, jako by tam snad bylo něco velice zajímavého, ale jen se chtěla vyhnout pohledu na Sugu.* Protože jsem ti nechtěla vrazit facku, sice sis to zasloužil, ale neměla jsem to dělat. Přestaň na mě být hnusný, Sugo, nemusíme se ani vůbec bavit. *Jestli měla od rozchodu zlomené srdce, tak teď jí po něm svým chováním snad přecházel nějaký slon. A to si myslela, že už se hůř cítit nemůže. Smůla, všechno je možné.* A nemusíš na mě být takový.
avatar
Kim Hyojung

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 28. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Min Yoongi za Wed Apr 26, 2017 5:03 pm

*Hyojung se vlastně nikdy nemusela bát, že by jí Suga zahnul s nějakou jinou dívkou, už jen kvůli tomu, že ho žádá nezajímala. Jeho však občas vytáčelo, kolik kluků se za ní otočí, i když v podstatě nic moc neřešil, tohle mu vadilo a všiml si toho, i když nechtěl, vždycky tomu klukovi jen věnoval nepříjemný pohled a on s poté hned otočil pryč. Suga o sobě nikdy moc nepochyboval, ale v ohledu s Hyojung o sobě často takhle přemýšlel, přemýšlel, co jí s ním vlastně drží. Myslel na to docela často, a nakonec to ani nebylo to, co je doopravdy rozdělilo. Samozřejmě, že on jí také důvěřoval, jenže se mohla prostě nechtíc zamilovat do někoho jiného. Yoongi přemýšlel nad tím, jestli nemá v Koreji zůstat ještě rok, aby se s Hyojung už nemusel vídat, ale nakonec se přeci jen vrátil, nechtěl, ale už to tam nemohl vydržet, když byl jeho bratr mrtvý jeho rodiče byli nepříjemnější než obvykle, pokud to vůbec ještě šlo, a tak se raději vrátil zpátky ke strýci do L.A. Suga se sice zdál jako primitivní člověk, který toho moc nenadělá, a tak u něj není moc nad čím přemýšlet, když jste ho však poznali blíže, zjistili jste, že má více věcí, který nejsou zrovna součástí života každého normálního člověka, nebylo to tak úplně tajnosti, jako spíše věci, o kterých nechtěl mluvit. Ani Hyojung je za ty roky nevěděla všechny. Například nevěděla o jeho rodičích, evidentně jí došlo, že s nimi nemá nejlepší vztah, ale víc nevěděla a on jí nikdy nic víc neřekl. I on často přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdyby spolu stále byli, jaké by to asi bylo, kdyby jí řekl před rokem pravdu a ne, jen nějaké hloupé lži, kterým Hyojung uvěřila. Jako kdyby snad měla jinou možnost.  I když to tak nebylo, bylo lepší, když si to myslela, nechtěl, aby o sobě pochybovala, doufal, že to vezme tak, že on je egoistický idiot a přenese se přes to, znal však Hyojung a věděl, že nic nenechá jen tak a jeho odpověď bohužel nebyla zrovna dvakrát přesvědčivá. I když se Yoongi zdál jako ignorant, přemýšlel nad věcmi víc, než se zdálo, nevyjadřoval city, ani nebyl příliš romantik, ale v čem se opravdu vyjádřil byl rap, vždy v psaní textů našel útěchu a klid, který které hledal. A další věc, které nikdo nerozuměl bylo, proč měl své umělecké jméno zrovna Agust D, například Taehyung se ho na to ptal minimálně třicetkrát denně, on si to však nechával z určitého důvodu raději pro sebe. Suga zezačátku nechtěl, aby Hyojung věděla, že tančí, ještě by ho pak nutila něco dělat, bohužel to zjistila poměrně brzo. No, aspoň mohla někdy přijít za ním na trénink a nemusel se za ní vláčit on. Sice by pro ní udělal cokoliv, ale pohyb navíc byl pořád pohyb navíc. Když se vrátil, přemýšlel, jestli by se jí měl vyhýbat, ale nakonec se rozhodl, že by se stejně potkávali, a tak by to nemělo cenu, navíc nechtělo se mu vyhýbat se jí celý rok.  Někdy nebyla tak úplně jeho vina, že byl na lidi hnusný, nemohl za to, že byli lidi idioti, někdy řekl někdo takovou kravinu, že to prostě nemohl nechat být, vlastně by mu měli poděkovat, že jim řekl, že jsou idioti, sami by si to nikdy neuvědomili. Když se na něj Hyojung naštvala, nebylo moc těžké si jí udobřit zpátky, jednoduše jí obejmul zezadu a pošeptal jí něco hezkého, nebo jí prostě věnoval polibky na krk do té doby, než už to nevydržela. Romantik sice nebyl, ale už věděl, co na Hyojung platí. Možná jí měl říct, kam odjede, aby se o něj nebála, ale kdyby to udělal, vypadalo by to, že mu na ní záleží, a to si jaksi nemohl ve své situaci dovolit, a tak se s ní prostě rozešel, a ještě v ten den zmizel, aby náhodou neměla potřebu jít za ním domů. Poté, co se vrátil a potkal Hyojung poprvé na chodbě, jen jí věnoval sebevědomý pohled a obešel jí, jako to dělal se všemi ostatními, ona od něj ten pohled však viděla poprvé, maximálně podruhé, kdybychom počítali jejich první setkání. Do teď si pamatoval, jak si k němu v prváku sedla a začala se s ním bavit, když bylo jeho jediné přání vyspat se na hodině. Suga neznal nic jako nervozitu, když však byla Hyojung smutná, cítil se divně, jako by se cítil také špatně, když se ona necítila dobře, bylo to zvláštní a ona byla první s kým to zažil. Měl rád, že Hyojung vždy respektovala jeho přání, nedorážela na ní, když se o něčem nechtěl bavit, protože věděla, že není zvyklý o věcech komunikovat, ale občas jí to nakonec řekl sám, protože ho sžíral pocit, že mu chce jen pomoct. Jako by to snad ty děti vycítily. Suga děti nesnášel, oni se k němu však vždy měli, jako kdyby byl nějaká hračka, kterou vidí v obchodě a musí mít. Nesnášel hlavně, když ho chtělo nějaké dítě obejmout, či na něj stále šahalo, nejradši by jim vždycky vrazil facku. Suga byl s Hyojung v podstatě pořád, a tak kdyby věděl, že má hlídat nějaké dítě, možná by raději zůstal doma, ale ona mu to naschvál neřekla a on myslel, že jí snad zabije.* To je hold tvoje smůla, že ses zamilovala do někoho, do kohos neměla. *Pokrčil nad tím rameny, jako by to snad byla samozřejmost.* Jestli dovolíš, budu se chovat, jak uznám za vhodné, takže mi laskavě přestaň říkat, co mám dělat a radši se starej o sebe.
avatar
Min Yoongi

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 08. 04. 17
Age : 19
Location : Los Angeles

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Kim Hyojung za Sat Apr 29, 2017 4:27 pm

*Kdyby jí Suga před rokem řekl a zalhal s tím, že se prostě vyspal s jinou a proto se chce s Hyojung rozejít, nejspíš by to vzala lépe než tu verzi, kterou jí řekl. Byla by smutná, samozřejmě, ale smířila by se s tím a neměla by tolik nezodpovězených otázek, jako má teď. Byla ráda, když Suga žárlil, protože jí tím stále dokazoval, že ona je jen jeho a že mu na ní záleží. Ne, že by se bavila s jinými kluky schválně, ale těšil jí Sugův zájem. Možná, že kdyby jí Suga před rokem řekl pravdu, bylo by vše jinak. Určitě by bylo vše jinak. Hlavně by mu také dala hodinovou přednášku o tom, ať nad tím, jestli si jí zaslouží vůbec ani neuvažuje, jelikož ho miluje a je tak milion věcí, díky kterým s ním chtěla být. Suga byl její první láska a jen tak lehce by se do jiného kluka nezamilovala, zvláště ještě teď po tom rozchodu a lžím, kterým uvěřila. Nebyla už tak důvěřivá jako dřív, snažila se nevěřit hned všemu a nebýt tak naivní. Ne všichni jsou jako ona a nemyslí vše dobře. Hyojung tak nějak počítala s tím, že už Sugu neuvidí. Přeci jen odjel někam do neznáma a ona měla za rok jít na vysokou školu daleko odtud, takže i kdyby se vrátil do LA, neměla by šanci ho potkat. Jenže Suga měl bohužel jiné plány a do čtvrtého ročníku se jen tak z ničeho nic vrátil. Samozřejmě, že jí zajímalo, proč se tak najednou vrátil, ale tušila, že by se dočkala nějakých slov, které by jí stejně neodpověděly na otázku. Hyojung byla vždy ráda, když se jí Suga s něčím svěřil a samozřejmě se mu snažila pomoci, ale moc dobře věděla, že ji zdaleka neřekl všechno. Netlačila na něj, to ne, nechtěla po něm, aby jí jen tak z ničeho nic vyklopil vše o sobě, nechávala to na něm, kdy jí co řekne. Hyojung si snad nikdy o Sugovi nemyslela nic špatného, i přes to, že jí celé ty roky ‚lhal‘, nepřemýšlela o něm jako o nějakém egoistickém idiotovi. Samozřejmě, že sem tam řekla, že to je hajzl, ale sama tomu nevěřila. Věděla, že je to hodný člověk a snažila se na něj myslet jen v tom dobrém. Hyojung samozřejmě věděla o tom, že Suga rapuje a taky během jejich vztahu byla snad na každém vystoupení v klubu, které měl. Stejně ji ale nejvíc překvapovalo to, že Suga umí tančit a nedělá to z donucení. Nepřestával ji prostě překvapovat. Hyojung chtěla po Sugovi jednou, aby si s ní šel ráno zaběhat. Ale jelikož to byl pohyb a ještě k tomu ráno, dočkala se hořkého odmítnutí. Proto už cokoliv, co obsahovalo pohyb, po něm ani nepožadovala. Horko těžko došel pro pizzu ke dveřím. Hyojung tušila, že i kdyby chtěla, nepodařilo by se jí vyhýbat Sugovi po celý den. Už jen kvůli tomu, že museli sedět v jedné třídě. Také, že uvažovala nad tím, že by začala chodit za školu, ale něco takového by s největší pravděpodobností stejně nezvládla. Hyojung mohla Sugovi říkat klidně stokrát, že nemůže jen tak lidem říct, že jsou idioti a že melou kraviny, ale stejně to příště udělal zas. Když se někoho jeho slova vážně dotkly, nedalo jí to a musela se za Sugu omluvit, i když Suga snad ani netušil, co to taková omluva je. Ať se snažila na Sugu být naštvaná sebevíc, zvládl si jí prostě udobřit během chviličky. Kdo by taky nepodlehl jeho polibkům nebo hezkým slovům. Když viděla Sugu poprvé po té době ve škole a podíval se na ní tak, jako kdyby byla každý druhý, byla to jako další rána do srdce, kterou si snad ani nezasloužila. V tu chvíli jí z toho bylo vážně mizerně, už jen to, že se Suga vrátil byl šok, ale že se k ní choval jako ke všem ostatním, to bylo daleko horší.* Jenom moje chyba? Kdyby ses ke mně nechoval jako k někomu, na kom ti záleží, určitě bych se do tebe nezamilovala. *I když, je to Suga, do něj se dá zamilovat lehko ať už je jakýkoliv.* Proč na mě musíš být hnusný? Jako kdyby ta doba, co jsme byli spolu pro tebe nic neznamenala. Nechci po tobě, abys na mě byl takový, jako před rokem, radši po tobě nechci nic. Jen nějaké odpovědi, které mi stejně nejsi schopný dát. *Podívala se na něj a ani ho nenechal říct nějakou hnusnou poznámku, kterou by jí odpálkoval, že jí žádné odpovědi dávat nemusí.* Vítej zpátky, určitě se najde někdo, komu jsi chyběl. Uvidíme se ve třídě. *Řekla jen se snahou o neutrální tón a rychlými kroky se odebrala od skřínek směrem ke třídě. Doufala, že už tam aspoň bude Jiyeon a najde u ní útěchu, jako vždy, jelikož se po tomhle rozhovoru nerozhovoř cítila vážně mizerně.*
avatar
Kim Hyojung

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 28. 03. 17

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Min Yoongi za Sat Apr 29, 2017 10:59 pm

*Suga byl sice občas dost prolhaný, ale Hyojung nikdy nelhal, a tak pro něj bylo těžké vůbec něco vymyslet, prostě ho v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, i když nad tím celou noc přemýšlel. Byla to snad první noc, kdy Suga celou noc nespal, spánek pro něj je vždy to nejdůležitější, a kvůli Hyojung se mu ho nedostalo, díky tomu se mu to však druhý den dělalo lépe, když se pořádně nevyspí je nepříjemný více než obvykle. No, a to už je pak co říct. Samozřejmě mohl říct, že si našel jinou, jenže trávil všechen svůj volný čas s Hyojung, a když ho s ní netrávil, moc dobře věděla, co dělal, takže by to pravděpodobně ani nedávalo smysl. Možní jí žárlením dokazoval, že mu na ní záleží, ale upřímně, pěkně ho to sralo, nebyl moc na takové to držení rukou a podobné věci, ale když na Hyojung všichni tak koukali, občas jí i za ruku chytl první on sám, nikdy to však nijak nekomentoval, dělal jako by se vůbec nic nestalo, naprosto normální situace. Věděl, že kdyby jí řekl pravdu, nikdy by ho nenechala se s ní rozejít, a i kdyby odjel, poté co by se vrátil by se k němu s radostí vrátila, i přes to, že by se jí klidně celý rok neozval. Jenže to on nechtěl, bylo lepší, když se trápila, protože se aspoň mohla snažit na něj zapomněla, kdyby věděla pravý důvod, bylo by jí ho líto, a stále by na něj myslela v dobrém, a to by nebylo dobré pro ni. Má svůj život a potřebuje se na něj soustředit, Suga vždy vše raději udělal tím horším způsobem, to mu šlo skvěle. Suga nesnášel, když mu dávala přednášky podobného tématu, stejně to nikdy ničemu nepomohlo, on si stále myslel to stejné a ona se tak maximálně namáhala s tím mu to vymluvit, což se stejně nepovedlo. Ne, že by nebyli všichni jako ona, skoro nikdo nebyl jako ona. Na světě bylo opravdu málo lidí, kteří mysleli všechno dobře, Yoongi potkal za svůj život tak dva. Hyojung a Taehyunga. Tím to asi tak končilo, protože každý měl někdy špatné úmysly, nemuselo to být ani úmyslné, ale hold to tak bylo. Kdyby se zeptala, proč se vrátil, odpověděl by jí buď nějakou poznámku, na ten způsob, co je jí do toho, nebo by jí neodpověděl vůbec, jen by protočil očima a prostě by odešel. Hold to byl Suga, a Hyojung už nebyla ten jediný člověk, který se od něj dočkal odpovědi, nyní se od něho odpovědi nedozvěděl nikdo. Yoongi se svěřoval opravdu nerad, ale občas měl sám od sebe prostě takový pocit, že to Hyojung musí říct, měl pocit, že si o něm zaslouží vědět co nejvíc jen může. Nikdy jí však neřekl všechno, na to byl moc introvertní člověk, aby se jí svěřoval naprosto se vším. I kdyby udělal cokoliv, Hyojung by o něm stále přemýšlela jako o tom hodném, milém Sugovi, jak se choval k ní. Začínaly mu docházet nápady, jak zlý by na ní ještě musel být, aby to s ním konečně vzdala, jenže už na ní víc zlý být snad ani nedokázal, raději se jí vyhnul, než aby jí musel říkat nějaká ošklivá slova. Yoongi miloval, když Hyojung na jeho „koncert“ přišla. Byla jeho největší a nejdůležitější podpora, díky které se cítil ještě sebevědoměji než normálně. Když tam byla, měl pocit, jako by tam byli jen oni dva, i přes to, že tam bylo klidně i kolem 300 lidí. Z nějakého důvodu ho tanec bavil a začal ho dělat, už když byl menší a kupodivu díky jeho skupině, ve které byl už dlouho nechtěl s tancem skončit. Občas sice musel vstát brzo, ale vnucoval si do mysli, že to za to stálo, i když raději někdy přišel pozdě. Tancovat sice zvládnul, ale když po něm Hyojung chtěla běhání, skoro ho to rozesmálo. Upřímně, i kdyby si měl vybrat mezi smrtí a běháním radši by umřel, než aby musel ráno běhat. No to bylo snad to nejhorší, nesnášel, když objednal pizzu, která pak přišla až uprostřed filmu a on se musel zvednout z gauče a dojít až ke dveřím. Vždycky mu to zabralo tak pět minut minimálně. Ve třídě měla Hyojung maximálně tak to štěstí, že Suga seděl stále v poslední lavici a skoro všechny hodiny jen spal. Sám se občas divil, že ještě nepropadá, no nějakým zázrakem se mu pořád dařilo procházet. Nad jejími slovy jen protočil očima a raději už se k tomu tématu nevyjadřoval. Celkově o tom nerad mluvil, vůbec nerad mluvil, přece jen i hýbání pusou byl pohyb. Suga už otvíral pusu, že něco řekne, jenže Hyojung promluvila rychle znovu, a tak jí jen znovu zavřel a opět protočil očima. Jen se opřel o skřínku a sledoval jí, jak odchází směrem do třídy. Na chvíli zavřel oči a zhluboka se nadechl, než je znovu otevřel a vydal se také do třídy, i když to bylo to poslední místo, kam momentálně chtěl.*
avatar
Min Yoongi

Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 08. 04. 17
Age : 19
Location : Los Angeles

Zobrazit informace o autorovi

Návrat nahoru Goto down

Re: Skříňky+Chodby

Příspěvek pro Sponsored content


Sponsored content


Návrat nahoru Goto down

Zobrazit předchozí téma Zobrazit následující téma Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru