Starbucks Coffee

*Jako obvykle měl na sobě tento chlapec drahé značkové oblečení, byla to už taková jeho značka. Jungkook byl z bohaté rodiny a neměl důvod to nedávat najevo, nijak se nevytahoval, ale vzhledem k tomu, že na to měl, neměl důvod si to nedopřát. Jeho outfit obsahoval černé kožené kalhoty, černé tričko s potiskem v nich zastrčené a navrh sako stejné barvy, bylo to také sako nesako, jednoduše jeho styl. Většinu času nosil černou, nebo červenou, byly to jeho oblíbené barvy, což bylo znát. Rozhodně se však nedalo říct, že by mu neslušely. Jak už jsem zmínila, byl poměrně bohatý, a tak navštěvoval jen ty kvalitnější obchody. Vzhledem k tomu, že byla sobota a Jungkoovi právě skončila taneční hodina, rozhodl se ještě nejít domů, místo toho raději zamířil do starbucks, ještě musel dnes něco udělat, a kofein tedy rozhodně potřeboval. Zařadil se tedy do menší fronty, za moment byl však na řadě a objednával si své oblíbené frappucino, prodavače raději nadiktoval jméno Andrew, opravdu totiž netoužil po tom, vidět její utrápený výraz a snahu to napsat, což by se ji stejně nepovedlo. Takhle na něj zase Koukala pohledem jako by se snad nemohl jmenovat Andrew jen protože je korejec. Za to by jí nejraději vrazil facku. Po chvíli už jeho kafe bylo, a tak si ho jen s přikývnutím převzal a odebral se sednout si někam do jednoho z boxů. Nejraději si sedal co nejdál, protože tam bylo nejméně lidí, což mu vyhovovalo. Kolem krku mu stále visely sluchátka, jedno v uchu, druhé mu viděli dolů, nebyla snad chvíle, kdy by Jungkook neposlouchal hudbu, ani dnešek nebyl výjimkou. A tak se napil se svého frappucino, než stočil pohled ven z okna u kterého seděl. Rád pozoroval lidi, i když se s nimi občas nerad bavil, pozorovat je bylo něco zcela jiného.*

*Bethany dost svého volného času trávila venku a tak tomu nebylo výjimkou ani v sobotu. Většinou jen tak bloumala po okolí a bavila se s cizinci, ale dneska měla dokonce i někam namířeno. Za taťkou do práce, na pitevnu, protože si doma zapomněl svačinu a druhý taťka vždy hrozně moc dbá na to, aby všichni dostatečně jedli a tak nemohl dopustit, aby jeho drahý muž byl bez oběda. Beth se i sama nabídla, je zvyklá dělat takového poštovního holuba. Ani se nepřevlékala, protože počítala, že za chvíli stejně bude zpátky doma, a i kdyby ne, tak by tak zůstala. Nějak nedbá na to, co má zrovna na sobě a tak si jen po cestě poupravila džínové šortky a volné bílé triko, ze kterého jí pod bradou trčela cedulka a výstřih měla na zádech. Ani si to neuvědomila, a kdyby, tak by řekla, že se to teď takhle nosí a je to nejnovější trend tam u nich v ulici. Kdyby měl být trend každý kousek, co si vezme na sebe špatně, tak by z Bethany musela být módní ikona, jelikož má vždy buď obráceně oblečení, nebo nějak absurdně zkombinované. Své kráčení ulicí doplňovalo její mručení oblíbených písniček, když v tom se zastavila a ihned se sehnula k zemi. Pětidolarovka! Štěstí se na ni usmálo. Tedy, ne, že by byla chudá jako kostelní myš, ale rodiče jí moc peněz nedávají, jelikož to stejně hned rozfofruje. Ať už za jídlo, plakáty nebo za cokoliv třpytivého, čím si polepí pokoj. Nastavila peníze proti sluníčku a přimhouřila oči, musela nejdříve samozřejmě prozkoumat, zda je ta bankovka pravá. Ano! Podívala se na Starbucks vedle sebe a zamyslela se, zda má čas si skočit na kafe. Určitě, taťka stejně někoho pitvá a tak bude mít sváču až dýl. Nalepila se okamžitě na sklo a zkoumala, kolik je lidí ve frontě a jak je narváno. Ruce si dala ke sklu tak, aby zahnala sluneční svit a lépe zaostřila. Oh, jedno volné místo je! Sice už je ten stůl obsazený. Obsazený nehorázně hot korejcem v černém, s tím se musí skamarádit a naplánovat jejich společnou svatbu. Začala ihned přes sklo mávat, stejně seděl jen kousek od ní, a zubila se od ucha k uchu. Gesty začala naznačovat, aby jí držel místo, i když ho vůbec neznala. Rychlými kroky se ocitla uvnitř Starbucks a vystála si frontu. Mezitím ovšem pozorovala onoho Korejce a usmívala se na něj, doufala, že jí to místo fakt podrží a bude to kámoš. Jakmile přišla na řadu, začala ještě dodatečně zkoumat nabídku* Noooo… dejte miiiii… prosíííííím… třebaaaa.. karamelové frappuccino a jménooo Beth, ne.. to ne.. Bethany.. ne to taky ne.. dejte mi tam unicorn.. nebo to taky ne.. dejte taaam the best unicorn in the universe a srdíčko k tomu, děkujuuu *Zazubila se a postavila se bokem, zase pohled natočila na jejího budoucího muže a zamávala na něj. Je hodnej, že jí drží místo, už teď ho miluje. Jakmile dostala svoji objednávku, rychlými kroky přešla k boxu, který měla vyhlídnutý, po cestě div čtyřikrát nespadla a nebo se nepolila, ale zdárně se nakonec posadila naproti hottiemu* Ahoj.. já jsem Bethany.. ale říkej mi Beth.. kamarádko nebo zlato a tak.. jak chceš.. nechám to na tobě *Usmála se od ucha k uchu a napila se svého pití* Omggg, ty máš taky karamelový frappu žejo?! Jsme si souzení, ani nic neříkej, je to prostě osud. Jsem ráda, že jsi mi držel místo, seš fakt hrozně moc hodnej, já ti když tak příště taky podržím místo, jo? Já jdu teď zrovna za tátou do práce, pracuje na pitevně, víš? Docela někdy makačka, nesu mu oběd, abys věděl. Ale tak když už jsem byla u toho Starbucksu a našla ty peníze, tak přece jsem nemohla odolat. To je jasný žejo, zvlášť, když jsem dneska kafe ještě neměla. A ono den bez kafe taky není ono žejo. Prostě pak jsem večer už taková že eeeeh a nechce se mi nic dělat, ale když si dám kafe, tak je to hned všechno super. *Napila se svého nápoje a usmála se, pohledem ani na vteřinu neuhnula od něj a je možný, že ještě od té doby, co ho viděla, tak nemrkla, protože by tak přišla na milisekundu setiny o pohled na něj a to nemůže dovolit*

*Jungkook si myslel, že zbytek dnešního dne bude klidný. Že se posadí ve starbucksu, kde ho nikdo nebude rušit a bude mít klid. Vůbec netušil jak moc se pletl. Jeho otec vlastnil velkou společnost, díky které měli peněz sice víc než dost, ale jeho matka i tak také pracovala. Byla šéfredaktorka časopisu, velice úspěšného samozřejmě. Upřímně, ne že by Jungkook vyloženě neměl rád gaye, ale zdálo se mu to tak trochu proti přírodě. Jaksi se jim raději vyhýbal. Jungkook si chtěl jen v klidu užít zbytek dne, možná se i něco učit, kdo ví, ale pravděpodobně spíš jen znovu trénovat, avšak jaksi mu jeho plán překazila hnědovlasá dívka. Když se totiž podíval ven div se nezadusil kafem. Na skle byla přitisklá dívka, která doslova čučela dovnitř. Když na něj začala mávat, rozhlédl se jestli je to opravdu na něj, a když zjistil, že s největší pravděpodobností ano, tak jen pozvedl obočí a raději věnoval svou pozornost svému mobilu. Jungkook se na ní už radši vůbec nepodíval, popíjel svoje frappucino a sledoval displej svého drahého telefonu. Když si však ta holka začala objednávat, musel znovu zvednout pohled, jelikož mluvila velice nahlas a také mluvila doslova pěkný sračk*. Když na něj zamávala jen se raději znovu napil a ignoroval to, nebylo to však příliš lehké ignorovat, když si k němu přisedla. Jestli existuje nějaká soutěž v rychlo mluvení tahle holka by se jí rozhodně měla zúčastnit. Nechal ji chvíli mluvit, než pozvedl obočí.* Proč bych ti měl do prdele říkat zlato? Vždyť ani neznáš moje jméno, vždyť jsem tě v životě neviděl. Mimochodem, proč máš kurva na tom blbým kelímku napsaný..tohle? *Jenže to už Bethany alias Beth alias zlato alias zasranej unicorn mluvila dál. Jungkook chvíli přemýšlel jestli tato dívka náhodou neutekla z blázince, jelikož i oblečení které měla na sobě by na to sedělo, ale nakonec to teda nechal být.* Víš kolik lidí si denně koupí karamelový frappucino? *Protočil očima.* Byl bych radši kdybys mi místo nedržela. *Opřel se loktem o stůl a následně si vložil hlavu do dlaně. Tahle Bethany byla tedy opravdu něco.* Můžeš si aspoň ušetřit zbytečný informace. Za prvé na nic jsem se neptal a za druhé zrovna piju kafe a zmínka o pitevně mi zrovna dvakrát nezlepšuje chuť. *Prohrábl si vlasy a opřel se, aby byl aspoň co nejdál od ní.* To je teda vážně skvělá náhoda. *Pronesl sarkasticky, i když bylo více než jasné, že to toto děvče nepochopí.* Co kdyby sis to kafe vzala s sebou a raději šla rychle tátovi donést oběd. Neměl by čekat moc dlouho, měla bys jít. *Snažil se jí to naznačit mile, jestli to ale nepochopí, možná už tak milý nebude. Pokud jí dřív nezabije. Byl v tu chvíli radostí bez sebe, když mu napsal Yoongi, ale bohužel to nebyla zpráva o tom, že se musí někam rychle dostavit, a tak se opět podíval na Bethany sedící před ním. Opravdu si nechala napsat na kelímek the best unicorn in the universe? Bože. Jak se vůbec může Jungkook s někým takovým bavit. S takovým člověkem přeci nejde vést normální konverzace. Jungkookovi bylo mírně nepříjemné, jak na něj celou dobu zírala. Dobře, chápal, že vypadal dobře, ale ona doslova zírala, a to nebylo příjemné nikomu. Byla však pravda, že to bylo pořád o něco příjemnější, než když byla nalepená na skle a zírala na něj skrz sklo. Mohl by se jednoduše zvednout a sebrat a odejít, ale měl tak trochu pocit, že by ho i tak následovala. Tak raději jen sledoval, jak na něj zírá a snažil se to ignorovat, jal jen to šlo, což nebylo opravdu vůbec lehké.*

*Ať už měl kdokoliv jakékoliv plány, při potkání Beth tomu byl konec. S ní to nikdy nebylo na pět minut, ona vydržela mluvit i několik hodin v kuse a chodit vedle člověka jako nějaký pes, kamkoliv, kam se on hnul. Zvládla ho pronásledovat až ke dveřím domu, kde mu nakonec zamávala a ještě chvíli čekala, jestli si to nerozmyslí a nepůjde si s ní ještě povídat. No, chvíli, takovou hodinku vždy čekala jako podivín před domem a s úsměvem si ho prohlížela i se zahradou. Beth byla zvláštní osobnost a dost často jí to bylo řečeno, ale ona byla se sebou spokojená, aspoň nebyla nudná a měla stále co dělat. Jak už bylo řečeno, jeden z jejích taťků pracoval na pitevně a ten druhý se věnoval malování, takže byl většinu času doma a Beth si měla s kým povídat. I když ta druhá osoba neměla prostor k mluvení, Beth to vždy zhodnotila jako super pokec a byla nadšená. Bethany si nikdy nic neplánovala, protože věděla, že kdyby si řekla, že si teď půjde napsat úkoly, tak se venku najednou objeví zatoulanej pes a ona si s ním půjde hrát a hledat mu panička, než by byl večer a ona si ho vzala domů a museli to vyřešit rodiče. Beth byla nepředpovídatelná a tak nikdo netušil, co z ní vypadne nebo co zrovna udělá. Dost často ji také napomínali, že mluví moc nahlas, ale ona tak dávala najevo své nadšení a nějak to nezvládla kontrolovat, takže si na to lidé museli zvyknout. Byla ráda, že si našla ve Starbucksu nového kamaráda a že jí držel místo, teď z nich budou nejlepší kamarádi a potom se do sebe zamilují a budou šťastně spolu až do smrti. I když, Beth už je zamilovaná teď, ale ta miluje stejně takových sto tisíc lidí, kohokoliv, koho potká nebo vidí v televizi, tak se jí zalíbí a už ho miluje.* Hmm, protože je to hezký, tak možná proto, ale když ne zlato, tak třeba beruško, princezno, kočičko, miláčku, lásko, prdelko, lásko mého života a tak, ono je toho dost na výběr, takže v pohodě, když se ti nelíbí zlato, tak si vyber něco jiného, fakt je toho dost. Nooo, znám tvoje jméno!! *Zazubila se a zabrejlila pečlivě na jeho kelímek s frappucinem* Andrew! Hmm.. coo? Proč Andrew.. fakt se tak jmenuješ??? Vždyť jsi Korejec, ti mají jinačí jména, jako například Kim Ki-duk, Choi Min-sik, Bong Joon-ho, Park Chan-wook, Lee Byung-hun, Park Seo-Joon a tak dále, víš? Jako ještě ti jich můžu několik vyjmenovat, není problém, chceš? Nebo ne, to až příště. *usmála se na něj a napila se svého frappucina, rozhlédla se pozorně kolem sebe a nakonec skončila pohledem zpět na něm* Huh? Tohle? *Ukázala na ‚jméno‘ na svém kelímku* Nooo.. a proč ne? *zasmála se a pokrčila rameny* A taky je to hlavně pravda žejo, jsem prostě nejlepší a  mám ráda jednorožce *zazubila se a zase upila frappucina* Hmmm.. to nevím, ty to víš? Počítal jsi někdy kolik lidí si za den koupí karamelový frappu? Jako klidně bychom mohli spolu počítat, zítra se tady sejdeme při otevíračce a budeme tu až do zavíračky a budeme psát na papír čárky, že jedna čárka, jeden člověk, co si koupil karamelový frappu. Tak jooo, budu s tím počítat! Proč bych ti neměla držet místo? Budu ti držet místo, jsme nejlepší kámoši! *Natáhla se přes stůl a padivně ho obejmula, jelikož přes stůl to jde zvláštně* No o tý chuti mi povídej!! Teď si představ, že si tak vesele s taťkama večeříš, třeba takový špagety, hezky ta máčka mňam mňam a najednou on začne vyprávět, jak pitval nějakou ženskou a že prostě jí chyběl kus střev a že co všechno, no to bylo tehda hrozný! Ale už jsem si zvykla, můžu jíst cokoliv a on vyprávět taky cokoliv a stejně si pošmáknu. Jednou bych tam taky chtěla pracovat. Ono je to fakt super a hlavně můžeš tam těm mrtvolám vyprávět co chceš a ony tě poslouchaj a nemůžou utýct, protože jsou mrtvý, a takhle jako živí lidi, tak mi furt říkají ať jsem ticho a jdu pryč, že furt něco povídám.. a přesně to se na pitevně neděje, je to tam super *usmála se a pokývala párkrát hlavou* Žejo! Jsem ráda, že to vidíš stejně.. fakt je to mega super čuper náhoda. Ne to je dobrý, já tady budu s tebou, abys nebyl sám, ono je hned lidem líp, když nejsou sami. Tak já tu ještě chvíli s tebou posedím. *Vzala si kelímek do ruky a ustrkávala po dně frappucino* Omggg.. cožeeee, ty máš iPhone 7? Tyyjo.. Ukaaaž, a jako je opravdovej? A je tak dobrej?? Já mám ještě pětkovej no, ale podoba se ty sedmičce leda tak tím, že má sedm různých prasklin na displeji *Zasmála se a pak si smutně povzdechla* Sem tam ani nemůžu nic přečíst, je to děs.. jako já to nedělám úmyslně, prostě najednou spadnu s mobilem v kapse a booom, pavučina je na světě. A napsal ti nějaký tvůj korejský kamarád? A máš jen asijské kamarády nebo i jako jiné? Ale tak když já jsem teď tvoje kamarádka, tak logicky nemáš jen ty asijské a máš teď mě, i kdybych to byla jen já, tak se to počítá.

* Něco takového, že pár minut mu připadá jako několik hodin, by se hodilo o takových víkendech, které jindy přijdou jako setina. Možná by s ním z toho důvodu měla Beth trávit vážně hodně času, bylo by to k jeho dobru, samozřejmě. Beth už od mala hodně povídala, vždy se držela pravidla, že co na srdci, to na jazyku a Bethany toho měla na srdci vážně hodně. Jungkooka už tak nějak považuje za svého nejlepšího kamaráda, i když se s ním potkala před pár minutami a viditelně on nestojí o to, se s ní bavit. To jí ale nevadí, Beth je zvyklá, že mluví jenom ona a vůbec jí to nevadí. Vždy si ráda sedá naproti danému člověku, protože pak ho může pečlivě a pozorně pozorovat. I když sedět vedle takového Jungkooka a třeba na něj furt šahat by taky nebylo na škodu. Bethany ani nikdy nepřemýšlela nad tím, že by byla otravná, prostě o sobě tvrdila, že je až moc společenská a upovídaná. Nevydržela snad ani chvíli v klidu a něco, jako strach promluvit na cizí lidi u ní tedy nehrozilo, vždycky zvládla začít konverzaci s kýmkoliv a kdekoliv. Ale s Jungkookem je zatím nejlepší, protože se nejspíš ještě nepokusil o útěk a navíc je hot. V dětství trávili s Bethany čas její otcové snad 24/7, protože přeci jenom to byla jejich malá princezna, kterou si adoptovali a musejí se o ní starat a rozmazlovat si jí. Z Beth se ale nějaká namyšlená nána, která se stará jen o sebe, nestala. Vždy ji hodně zajímali druzí lidé a ráda jim pomáhala, když tedy dostali prostor k tomu něco říct. S Bethany je vážně těžké trávit čas, ale pár lidí si už po několika dnech většinou zvyklo anebo prostě dělali, že neexistujou, no, to ale není žádná zábrana pro Beth a vždy si lidi, které si oblíbí, najde a hovoří s nimi dále.* Proč bys to neměl mít nikdy v plánu? Určitě mě budeš ještě oslovovat hooodněkrát a byla by to pěkně trapná a divná situace, kdybys mě neoslovoval a prostě jako když by bylo potřeba oslovení, kvůli něčemu životně důležitýmu, tak bys to neudělal. Radši mě oslovuj, ono to bude nejspíš lepší, ale ne nejspíš, určitě! *Pokývala spokojeně hlavou a loktem se opřela o stůl a položila si bradu na dlaň*Hmmmm… to je pěkně dlouhý jméno a proč by to jako většina lidí nezvládla vyslovit? Sleduj! Jeon Jungkook Andrew Lewis, jednoduchý *Zazubila se spokojeně a pozvedla obočí* Napíšu to! Hele! *Vezme si ze stolu ubrousek a zamrká, když tam nikde nevidí tužku* Nemáš něco na psaní? A nebo já si dojdu, počkej tu *Vyhrkla rychle a vystřelila od stolu jako neřízená střela, doběhla k pultu kde poprosila obsluhu o půjčení tužky a poté se vrátila zpět ke stolu za Jungkookem, div mezitím desetkrát nespadla* Mám! Tak hele *Usmála se a napsala na ubrousek jeho jméno a poté ho přistrčila k němu* Tadá!! Jsem dobrá, viď! *Položila tužku na stůl a pokrčila rameny* Nooo vyjmenovala, klidně jich mohlo být víc, ale joo, určitě znáš.. třeba svoje rodiče žejo nebo nějaké kamarády a tak, takže jejich  jména určitě znáš. *Zamyslela se nad tím a poté velice chytře pokývala hlavou* A co by bylo ještě divnějšího? Co jsem si tam měla podle tebe nechat napsat? *Zeptala se, jelikož ji to zajímalo, mohlo by to být něco, co si nechá napsat na kelímek příště* Cožeee…. Ty bys mi dal pěstí? Proooč? *Zakňučela tiša a našpulila spodní ret, nechtěla dostat pěstí, to vážně ne.* Když nejsme kámoši, tak jsme soulmates.. ok, to beru *Zazubila se spokojeně při objímání ho, fakt si ho oblíbila a určitě s ním chce trávit ještě hooodně času* Proč by měly utéct? Vždyť jsou mrtvý, a mrtvoly neběhaj.. nebo jako když jsou z nich zombie, tak jo.. ale někdy ve filmech běhaj a někdy jen choděj, takže je to zporné. .ty věříš na zombie? *Optala se a sama se nad tím zamyslela, ještě nikdy zombie neviděla, ale co když fakt jsou?* Noo, já nevím, mluvím hodně? Já nevím, někdy mi přijde, že jo a někdy mi zase přijde, že jsem byla v ten den nějaká tichá *Pokrčila nad tím rameny a usmála se na Jungkooka* jooo můj smysl pro humor je zvláštně dobrej! Přesně! *Zasmála se a lokty položila na desku stolu a podepřela si tváře, takže koukala opět upřeně na Jungkooka* Nee to je dobrý, to by pak bylo asi rasistický, kdyby ses kamarádil jen s asiaty a mě jsi odmítal, tak tě toho ušetřím a budeš v pohodě.